Doprovázený examen s rozlišováním

Co je examen (viz aplikace Ignaciánský examen pro Android nebo iOS) neboli zpytování vědomí a k čemu
se využívá?
 Pomáhá učit se vidět a vnímat to, jak já prožívám jednotlivé události dne, jaké jsou mé motivace
a co se mnou jednotlivé události dělají. Objevuji v sobě jisté zákonitosti, tendence, struktury
myšlení a chování. Pomáhá tedy k sebepoznání.
 Díky rostoucí jemnosti „filtrů“, přes které se dívám na realitu a její události, jsem postupně
schopen/schopna vidět ve svém životě dary a dobrá, která si jinak neuvědomuji. Učím se vidět,
že i mé osobní dějiny mají jistou koherenci, že je přítomná jistá červená nit, která dává smysl
někdy zdánlivě nesmyslným událostem. Postupně objevuji a učím se vidět, jak je Bůh přítomný
v mém životě. Uvědomováním si Jeho reálně přítomnosti v maličkostech i větších věcech
v minulosti mi pomáhá dívat se s důvěrou na přítomnost a s nadějí na budoucnost.
 Examen není pouhá introspekce, sebe-analýza či rozjímaní o vlastní (ne)dokonalosti, ale pozvání
Hospodina, aby mi ukázal, jakým způsobem se dívá On na události mého života. Pomocí
postupné práce s vlastními emocemi a touhami srdce se učím vidět nejdřív v minulosti, zda mě
daná emoce nebo hnutí srdce spíše vede k tomu, co je Boží, nebo mě od Něho odvádí. Postupem
času je tato schopnost získaná i pro rozlišování v „reálném čase“.
Klíčovou vlastností pro rozlišování v examenu je motivace a touha postupně sladit své vnitřní cítění
podle Kristova. Bez jistého kontemplativního pohledu na realitu tak, jak se dívá Kristus, se examen stává
introspekcí a cvičením sebezdokonalování. Smyslem a cílem examenu je rozvoj srdce a jeho schopnosti
rozlišovat, a to nejenom u examenu samotného, ale neustále, ve všem, co žijeme (téměř
automatizovaná schopnost rozlišovat to, co máme udělat). Rozlišování v rámci examenu je vlastně
jakýmsi testem kongruence mezi vnitřními impulzy a hnutími srdci a pravým já člověka (jeho bytím v
Kristu). Pokud jsem objevil(a) mír, radost a spokojenost, které se zrodily z vnitřního hnutí a jsou tedy
kongruentní s mým pravým já, jedná se o Boží slovo pro mě. Naopak, vnitřní disonance, nepokoj,
agitace, které nenacházely kongruenci s mým pravým já, nás od Boha odvádí. Z toho vyplývá, že se při
rozlišování potřebujeme učit vnitřní citlivosti a jemnosti, abychom rozpoznali, zda daná emoce, hnutí,
pocit způsobuje opravdovou radost a nárůst naděje a důvěry - a podle toho se zachovali -, ale také růst
v poznání Krista a jeho hodnot, abychom se učili poznávat naše pravé já a tím měli referenční bod, vůči
kterému vztahujeme naše rozlišování.
Jaká je struktura examenu?
Přítomnost. Na tichém místě se zklidním a uvědomím, že vstupuji do přítomnosti Zdroje mého bytí. „Ty
mě zkoumáš a znáš“ (Žalm 139) Příprava těla na vnímání (ruce, dech)
Prožít vděčnost. Jednou z velmi důležitých dimenzí křesťanství je uvědomování si toho, že nejsme sami
od sebe a také ne sami pro sebe. Že všechno je dar, že náš život je dar a i to, co jsme v dnešním dni mohli
zažít. Zastavím se u jednoho nebo dvou pozitivních momentů z dnešního dne, které byly pro mě zvlášť
důležité. Nehledám množství, ale zastavím se u toho, co bylo důležité a znovu to prožiji - nejenom
intelektuálně, ale i emočně. Uvědomuji si, co se stalo, co mi udělalo radost a děkuji za to.
Prosit o světlo. Prosím o světlo, abych se dokázal podívat na svůj den očima, jak jej vidí Hospodin.
Examen není obyčejná introspekce, je to pohled na náš den očima Hospodina - milosrdně, laskavě, ale
bez masek, převleků a klamů.
Rozlišování. Procházím zpětně celý den, všímám si, co se ve mně dělo. Jaké hnutí srdce, jaké emoce a
touhy se ve mně objevily a kam mě vedly? Co mi dalo opravdový život a co mi ho vzalo? Kde jsem
pociťoval(a) nárůst radosti, útěchy, naděje? A kde naopak?
Prosit o odpuštění. Prosím o odpuštění za chvíle, kdy jsem neodpovídal(a) na volání Hospodina, kdy
jsem zapomínal(a) na jeho přítomnost, kdy jsem se uzavíral(a) před jeho láskou a kroužil(a) kolem svého
já, svých problémů a starostí. Prosím o uzdravení srdce. Odpuštění ale také přijímám, snažím se
odpouštět sobě i druhým.
Zaměřit se na zítřek. Nyní se podíváme na zítřek. Jak bych chtěl prožít další den? Co z dnešního dne bych
chtěl zopakovat a co zase změnit? Prosím o potřebnou milost nebo ctnost, abych to s jeho pomocí
zvládl. Na závěr se v pomodlím oblíbenou modlitbu (Otčenáš nebo Sláva Otci atd.).