Můj táta zemřel před cca 10 lety. Bylo mi to jedno. Nemohla jsem ze sebe vymáčknout žádný smutek, nic. Bylo mi to jedno a štvalo mě to. Pak mi došlo, že se choval, jako bychom mu taky byli jedno. A máma? Ta mě nechtěla, zavírala samotnou do pokoje, vedle si hrála s mým mladším bratříčkem. S tou nemluvím 25 let. Ještě, že to mám s dcerami lepší. ❤❤❤
To mi také nejvíc ublížilo. To že mi máma nepomohla když mě otčím mlátil a kopal, rozbíjel mi věci, atd. Na bráchu byli oba jak milius. A nikdy mi nezapomněla vmest do ksichtu že mě nechtěla.
Svýho biologickýho fotra jsem viděla jen 2x a to z dálky. Od 4 let jsem vyrůstala s nevlastním fotrem - byl to tyran do dnes mám z toho trauma. Lepší žádnej než toto
Můj táta zemřel, když mi bylo15, a jemu 45. Moc mi chybí. Vztah s mámou byl otřesný, zemřela před 13ti lety, postupně jsem jí odpustila, a chybí mi taky. 😢
Ja mám jediný problém, že tragicky zemřel když mě bylo 6 a celý zivot mi strašně chyběl 😭😭 V těch 6 letech jsem se na něj zlobila, že mě opustil a nechal mě tady ,taky jsem si myslela že mi lžou a on se na mě jen vybodnul.Pak v dospělosti jsem ho prosila ať mě alespoň ze shora pomůže a bohužel... jasný 😭.Ale zase si někdy říkám, že než hovado otce co znám z okolí,tak snad radši žádného.I jdyž ten můj byl jako člověk prý milionový 😭🫣❤️
Moj otec sa raz pokusil zabit mamku z nozom.My sme pri tom ako deti boli.Keby nebolo nas,tak tu mamka neni.Sme sa na neho vsetci 3 vrhli a on prestal.Je toho vela tych veci co som si prezila ked som bola mala.A ako obycajne, nasla som si podobneho tipka ako moj otec.Bitku som dostavala viac krat denne.O mojom zivote by som mohla napisat knihu,ale nikto by tomu neveril,ze to je vobec mozne.
@@AbeCharvat Ja to beriem pozitivne.Mozno keby som ja ,alebo moje deti vyrastali v inych podmienkach,tak z nas nebudu sikovny a silny ludia.Nas to len posilnilo,aj ked nasledky to ma.
@@mariakissova7587 to je hrozné, na mě šel s kuchyňským nožem bratr (rodiče ho pořád omlouvali, že je malej a nemá z toho rozum) často po mě něčím házel a nebo mě něčím mlátil. Naštěstí jsem ale měla tu fyzickou převahu ale hrozila jsem se dne kdy bude silnější. Naštěstí jsem ho do té doby "prevychovala" a ukázala mu že takhle opravdu ne. 😔
@@sabadajka421 mna zas segra bijavala,ale nic co by sa nedalo zvladnut.Take sesterske strkance.Ked som ale mala 16 ,skusala to zovu a to nemala robit.Postavila som sa jej.Akurat prisla mamka z roboty a vobec si nas nevsimala,isla do kupelne a pockala kym si to nevyrirsime same😅🤣🤣🤣🤣🤣A odvtedy som mala pokoj.Teraz sme segry jak sa patri.Mna mamka vzdy ucila ,ze sa mam branit. Nikdy sa jej nepacilo ,ked som sa stazovala ,ze ma niekto buchol v skolke, alebo v skole.Vzdy mi len povedala,aby som si to vybavila sama a to mi stacilo raz povedat.Dufam ze s brachom teraz mate dobre vztahy🥰🥰🥰🥰
Když to tady čtu, nechce se mi ani věřit ze je tolik lidi s takovými špatnými zkušenostmi. Je mi to moc líto, protože toto si ani v nejhorším snu nedokážu představit ,co někteří museli ve svém životě zažívat. Přeji ať je lip❤️
Princi....koukám jak si se ptal proč sama!JSEM jedináček a ani moje mama ani tata od mých 14 let jsou cizí řekli mi chceme každý svoje životy a ty do něj nepatříš...no a tak jsem se osamostnatila a vystudovala.....žijí oba ale já dělám že ne je to pro mě lepší
Ja mela pocit ze mam nejlepsiho tatu na svete a ze absolutne nedam az tu nebude noblesa karla gota proste skvelej ald tri roky zpet se stalo neco co mu nedokazu odptstit rekl vec ktera neni pravda a ve me se to zlomilo ya tri roky mi bude padesat jemu sedmdesat sest volam mu jen na narozeniny porad chce at prijdu ale ja tu krivdu nedam proste z hlavy i kdyz mi pomoh kdyz jsem na tom nebyla dobre ale to co mi rekl nedokazu prejit treba toho budu litovat ale bohuzel je to velke zklamani v cloveka ktereho jsem nadevse ctila.ach jo.
Můj vlastní se zastřelil, když mi bylo 10😢 A pak jsem měla nevlastního. Byl moc hodny a veselý ale asi po 20letech s náma nám ho vzala akutní leukémie během 3.týdnů😢
Můj táta zemřel před cca 10 lety. Bylo mi to jedno. Nemohla jsem ze sebe vymáčknout žádný smutek, nic. Bylo mi to jedno a štvalo mě to. Pak mi došlo, že se choval, jako bychom mu taky byli jedno. A máma? Ta mě nechtěla, zavírala samotnou do pokoje, vedle si hrála s mým mladším bratříčkem. S tou nemluvím 25 let. Ještě, že to mám s dcerami lepší. ❤❤❤
To mě moc mrzí 😭
Njn, každý to nějak máme.
To mi také nejvíc ublížilo. To že mi máma nepomohla když mě otčím mlátil a kopal, rozbíjel mi věci, atd. Na bráchu byli oba jak milius. A nikdy mi nezapomněla vmest do ksichtu že mě nechtěla.
Svýho biologickýho fotra jsem viděla jen 2x a to z dálky. Od 4 let jsem vyrůstala s nevlastním fotrem - byl to tyran do dnes mám z toho trauma. Lepší žádnej než toto
To je mi líto
🫂😓
Můj táta zemřel, když mi bylo15, a jemu 45. Moc mi chybí.
Vztah s mámou byl otřesný, zemřela před 13ti lety, postupně jsem jí odpustila, a chybí mi taky. 😢
Ja mám jediný problém, že tragicky zemřel když mě bylo 6 a celý zivot mi strašně chyběl 😭😭 V těch 6 letech jsem se na něj zlobila, že mě opustil a nechal mě tady ,taky jsem si myslela že mi lžou a on se na mě jen vybodnul.Pak v dospělosti jsem ho prosila ať mě alespoň ze shora pomůže a bohužel... jasný 😭.Ale zase si někdy říkám, že než hovado otce co znám z okolí,tak snad radši žádného.I jdyž ten můj byl jako člověk prý milionový 😭🫣❤️
Moj otec sa raz pokusil zabit mamku z nozom.My sme pri tom ako deti boli.Keby nebolo nas,tak tu mamka neni.Sme sa na neho vsetci 3 vrhli a on prestal.Je toho vela tych veci co som si prezila ked som bola mala.A ako obycajne, nasla som si podobneho tipka ako moj otec.Bitku som dostavala viac krat denne.O mojom zivote by som mohla napisat knihu,ale nikto by tomu neveril,ze to je vobec mozne.
Tak to je silný příběh 😭
@@AbeCharvat Ja to beriem pozitivne.Mozno keby som ja ,alebo moje deti vyrastali v inych podmienkach,tak z nas nebudu sikovny a silny ludia.Nas to len posilnilo,aj ked nasledky to ma.
@@mariakissova7587 to je hrozné, na mě šel s kuchyňským nožem bratr (rodiče ho pořád omlouvali, že je malej a nemá z toho rozum) často po mě něčím házel a nebo mě něčím mlátil. Naštěstí jsem ale měla tu fyzickou převahu ale hrozila jsem se dne kdy bude silnější. Naštěstí jsem ho do té doby "prevychovala" a ukázala mu že takhle opravdu ne. 😔
@@sabadajka421 mna zas segra bijavala,ale nic co by sa nedalo zvladnut.Take sesterske strkance.Ked som ale mala 16 ,skusala to zovu a to nemala robit.Postavila som sa jej.Akurat prisla mamka z roboty a vobec si nas nevsimala,isla do kupelne a pockala kym si to nevyrirsime same😅🤣🤣🤣🤣🤣A odvtedy som mala pokoj.Teraz sme segry jak sa patri.Mna mamka vzdy ucila ,ze sa mam branit. Nikdy sa jej nepacilo ,ked som sa stazovala ,ze ma niekto buchol v skolke, alebo v skole.Vzdy mi len povedala,aby som si to vybavila sama a to mi stacilo raz povedat.Dufam ze s brachom teraz mate dobre vztahy🥰🥰🥰🥰
Když to tady čtu, nechce se mi ani věřit ze je tolik lidi s takovými špatnými zkušenostmi. Je mi to moc líto, protože toto si ani v nejhorším snu nedokážu představit ,co někteří museli ve svém životě zažívat. Přeji ať je lip❤️
Můj fotr je kok** on si udělá dítě, vidí mě jednou v životě když mi byli 2 roky a pak jsem ho ani moje mamka nikdy neviděli
ja som svojho biologického otca nevidela nikdy
Otce jsem poznala když mi bylo 8, téměř jsme se neviděli a jeho rodinu neznám vůbec a možná ani do dnes neví, že jsem a to je mi 50+
😂😂😂
Princi....koukám jak si se ptal proč sama!JSEM jedináček a ani moje mama ani tata od mých 14 let jsou cizí řekli mi chceme každý svoje životy a ty do něj nepatříš...no a tak jsem se osamostnatila a vystudovala.....žijí oba ale já dělám že ne je to pro mě lepší
Dobře děláš Vendulko, jseš silná osobnost
Ja mela pocit ze mam nejlepsiho tatu na svete a ze absolutne nedam az tu nebude noblesa karla gota proste skvelej ald tri roky zpet se stalo neco co mu nedokazu odptstit rekl vec ktera neni pravda a ve me se to zlomilo ya tri roky mi bude padesat jemu sedmdesat sest volam mu jen na narozeniny porad chce at prijdu ale ja tu krivdu nedam proste z hlavy i kdyz mi pomoh kdyz jsem na tom nebyla dobre ale to co mi rekl nedokazu prejit treba toho budu litovat ale bohuzel je to velke zklamani v cloveka ktereho jsem nadevse ctila.ach jo.
Já tátu neviděl díky mojí mámě 35 let ale zjistil jsem kde bydlí jsme v kontaktu voláme si odpustil jsem mu ulevilo se mi a máme dobrý vztah
To je skvělý. 👍
Můj vlastní se zastřelil, když mi bylo 10😢
A pak jsem měla nevlastního. Byl moc hodny a veselý ale asi po 20letech s náma nám ho vzala akutní leukémie během 3.týdnů😢
A to si vždycky řeknu , kde je ten bůh , který prý je. Hodni lidé odchází a svi.ě přežívají.
Můj táta zemřel, když mi bylo deset. Takže vztah nemám prakticky žádný..
To je mi líto 😭