25 tisíc dní (naříkanka)
Vložit
- čas přidán 22. 05. 2018
- Život má 25 tisíc dní, když se vyjádří číslem. A možná je to morbidní, ale je dobrý na to myslet. www.jiricharvat.cz
život má 25 tisíc dní
a je fuk, kolik jíš luštěnin
a kolik děláš lehů sedů
život má 25 tisíc dní
tři a půl tisíce týdnů
a dekád sotva sedum
život má 25 tisíc dní
když nenahmatáš bulku
to jich může mít půlku
anebo ještě míň
25 tisíc snídaní
25 tisíc večeří
pak máváš dolů z mráčku
jsme vůči tomu bezbranní
a jestli tomu nevěříš
vytáhni kalkulačku
tři a půl tisíce pondělí
tři a půl tisíce úterý
tak jak jsou blbý některý
tak některý jsou skvělý
život má 25 tisíc dní
a jestli tě to uklidní
chudák i boháč
mají stejně
a nevyhrají v herně
nekoupí na prodejně
neukradnou a nevymodlí
si dny navíc
to nejde
cirka sedmdesát lét a sedmdesát zim
je max, co tělo snese
a nepomůže mazat hřbet
ani koenzym
Q10
a zatímco se brodíš
MHD strkanicí
bezpečně odebíráš flešku
prodáváš čas
a plníš skříň
25 tisíc dní
a po dnešku
zas
o jeden míň
život má 25 tisíc dní
a víc jich není k mání
25 tisíc stránek
co čekaj na napsání
a může tě to těšit
nebo se můžeš zlobit
že až ti dojde sešit
skončí i tenhle pobyt
ustane dech
i krevní oběh
umlkne psychika
a dáš si šlofíka
v hrobě
život má 25 tisíc dní
a v co se ten čas promění
záleží jen
na
tobě
jenomže… co tu?
můžeš běžet ten dostih
a nikdy nemít dost
hromadit hmotu
od plotu k plotu
chtít nutně další
pitomost
ale proč?
jsi tady
jenom host
nic si tu nevezmeš
všichni jsme jenom hosti
v místnosti
z masa a kostí
žádný dveře
a nikdo neřek’
co s tím
a vprostřed
týhle fata morgány
je dobrý chápat
a najít klid
v tom
že jsi jen pytel s orgány
který ti řeknou pápá
až se jim bude chtít
život má 25 tisíc dní
v jednu chvíli mladí
a neklidní
a v druhou staří
a nemohoucí
tak
do kud
sly šíš
srd ce
tlou ci
měj sám
se se
bou
sou
cit
život má 25 tisíc dní
sotva vylezeš z maminky
začíná odečet
všichni jsme takhle malinký
a snažíme se nebrečet
v létě se potíme, v zimě třesem
a když prší, tak moknem
život má 25 tisíc dní
a nejsi první ani poslední
kdo je vyhodí oknem
desetiletí letí
a je to znát
na pleti, na paměti
a děti mají děti
a z dospělých jsou kmeti
a z kmetů v urnách smetí
jen popel zbyde
z mrněte
prach jste a prach zas
budete
a čas to všechno
zamete
život má 25 tisíc dní
když se vyjádří číslem
a možná je to morbidní
ale je dobrý na to myslet
už teď jsi mrtvej
tak nač ten strach?
nač to drama?
stejně to říděj seshora
když víš, že zaklepeš bačkorama
tak přestaneš být bačkora
a jestli není život věčný
potom
pozdravuj
na konečný
zasměj se do kanyl
ať si EKG hvízdá
zašeptej nesouvisle:
„tý jo
kde jsem to byl?!
to byla jízda
to bych nevymyslel“
SLEDUJ CHARVÁTA
Web: jiricharvat.cz
Staň se patronem: / jiricharvat
CZcams: / jiřícharvát
Facebook: / jiri.charvat , / jiricharvat.cz
Twitter: / jiricharvaat
Instagram: / jiricharvat.cz - Zábava
Někteří se občas smějí v místech, že snad ani neposlouchají. 😲
Vyborně! Je jenom pravda v těch slovech...
pecka... opět
parádní =)
Ahoj Jirko,
tak jsem si řekl, že se tuhle tvojí básničku naučím. Pamatuju, že nás nějakou básničku učila pančelka první školní den v první třídě. Pak jsme to recitovali rodičům. Předtím si tolik nepamatuju a potom se mi líbila jen jedna básnička na gymlu, kterou jsem se ale nenaučil. 7bran tvého těla se to asi jmenovalo... od koho to bylo? Nevím. Byla hezky sprostá a zároveň povinná četba, to se mi líbilo. Shrnuto, poezie nemnoho...
Před pár dny jsem šel ráno kolem řeky a podařilo se mi naučit už celé 3/4 tvého textu. Míjel jsem lavičku, kde seděli tři bezdomovci/opilci. Uprostřed starý, a na stranách dva v našem věku. Před nimi zrovna načatá dvoulitrová PET láhev s chlastem.
Hned mě zdravili a chlubili se, že snídají. To víno. Já měl radost, že se mnou někdo mluví, tak jsem se zastavil a pozdravil. A co, že dělám. A já, že se učím básničku. A oni, že dobrý. A já, že jim jí řeknu. A oni, že jasně.
Takže jsem nastoupil před tři bezdomovce/opilce sedící na lavičce a spustil spatra.
Nejvtipnější situace vůbec. Gesta mi naskakovala plynule ke slovům.
"25tisíc snídaní", a ukazuju na tu PETku. "Pak máváš dolů z mráčku."
"Cirka sedmdesát lét", a snažím se nekoukat na toho nejstaršího. Každá sloka v téhle konkrétní situaci byla nejvtipnější na druhou.
Chlapíkovi napravo už najížděla snídaně, a trochu přerušoval. Ale už jsem to chtěl dopovídat, když jsem začal. Celý jsem to zarecitoval. Zbytek z mobilu.
Nejstarší nic neříkal, poslouchal a pokyvoval.
Chlapík nalevo byl asi nejjasnější v mysli. Poslouchal, koukal na mě přímo, a měl vlhké oči. Na konci říkal, že ještě před týdnem měl práci a zase si musí nějakou najít. Halelůja!
Šel jsem okolo ten den ještě odpoledne. Na té lavičce seděl už jen on sám. Byl úplně na hadry... Nepoznal mě. Zkusil jsem projít ještě zpátky a pak znovu dopředu. Něco vyjadřoval, ale nebylo rozumět. Oči v mlze.
Už to umím celý. Ten text je vostrej.
A hlavně, když už mi v hlavě běží automaticky, a úryvky se spouští porůznu například před spaním, nebo v chůzi... A když začne prosvítat, že to není jen básnička, ale že je to o mě... vostrý.
Bravo Jirko!
jsi dobrej