Vilém Závada - Loučení🎵🎵 hudební verze klasické básně (#28)

🎵🎵 Hudební báseň č. 28/100 🎵🎵
🎵🎵 Oficiální playlist seriálu: • Hudební básně 🎵🎵 Kanál: / @petr-esterka
🎵🎵 TEXT a bližší informace o básni a autorovi...
Vilém Závada - Loučení
Stesk v srdci zafučí jak vítr bory,
když po kraji se díváš naposled.
Potaji vzlykneš, jako zavzlykají hory,
a zvolna vracíš se, už nepohlédnuv zpět.
A přece jak srna z tenat svých,
ze želez v trávě ukrytých,
odevšad vydíráš se pryč.
S bolestí jako náplast z rány,
strháváš vše, číms opoutaný,
a daleko a navždy odhazuješ klíč.
A srdce, která tajně mrou
pro tebe něhou palčivou,
odrážíš bodcem krvavým.
Ty naléháš i na dýku,
hnán pudem žalu k úniku.
A přece prcháš dál a dál,
jen aby někdo oštěp vklál
a navždy přibodl tě ke zdi lásky.
Vilém Závada (22. května 1905 Hrabová, nyní součást Ostravy - 30. listopadu 1982 Praha) byl moravský básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, Karla Závady, který padl roku 1915 na haličské frontě. Jeho dílo je velmi pesimistické, plné tragického životního pocitu.
Jeho dílo “Básně” je výbor z díla, v autorově vlastním uspořádání. Obsahuje básnické sbírky Závadových “Panychida” (1927), “Siréna” (1932), “Cesta pěšky” (1937), “Hradní věž” (1940), “Povstání z mrtvých” (1947) a “Město světla” (1950) a ukazuje růst a zrání básníka monumentální obrazotvornosti od jitřivé a tragické melancholie k živototvůrnosti.
Báseň "Loučení" vyšla v jeho sbírce "Básně". Závadovy básně jsou považovány za klasiku české poezie 20. století, ovlivněné společenskými událostmi a existenciálními tématy. Autorův rukopis se vyvíjel od tragického pohledu na život v raných dílech, přes zachycení každodenní reality v třicátých letech, až po návrat k pesimismu a symbolice v pozdějších sbírkách.
________________________________________________________________
@petr-esterka #hudebnibasne #hudebnibasen #zavada
SW: Clipchamp, Suno, Audacity, Ideogram, CorelDraw, Photoshop