Reinkarnace s Josefem
Vložit
- čas přidán 16. 05. 2024
- Reinkarnace je často diskutovaným tématem; mnozí dogmaticky smýšlející křesťané ji považují za něco nepřijatelného až nepatřičného. S Josefem se pokoušíme přiblížit otázku opětovného vtělení především těm, kteří tuto alternativu připouštějí a projevují tak otevřeného ducha.
Díky pánové.
To bolo zhrnutie na jednotku. Veľmi ma zaujímajú a rada počúvam od pána Josefa výklady E. Cayceho. Ďakujem Vám obom páni. 💗
Jedině více životů mi přijde pochopitelné pro spravedlnost. Pokud by byl život jediný, nedávalo by mi to smysl.
Naopak. Nedává smysl, že by stvořitel původně nastavil vše tak, aby bylo nutné absolvovat více životů k dosažení urč. zralosti EQ, IQ, a schopnosti žít smysluplně, radostně, bez tzv. karmy. Mmch, až bude duch a svět lepší, tak se jeho vývoj bez zkušenosti zla a trápení zastaví ? Ne že. Nepotřebuje ho k tomu. Má empatii, pokud ji něco nezraní, neuzavře se bolestí. Je zjevné, že mnoho problémů vztahů, rodin, dětí způsobuje jakoby oddělení jednotlivce od sebe, božství a poškozujeme se více než tím rosteme a nemohlo to tak být původně v plánu. Jen je akceptována svobodná volba.. Spravedlnost ? Jak chcete po někom kdo se dopustil něčeho kvůli tomu, že necítil se sebou a druhým náhradu, lásku a spravedlnost ? Zákon, pravda a spravedlnost, ano..je o ní snaha ale bez milosti, odpuštění to nelze fairově vyrovnat, nahradit křivdy. Oko za oko, stejně nefunguje pokud jde o pravou radost, lásku.
Moc děkuji za velmi zajímavé video. ❤❤❤
Krásně řečeno. Děkuji ❤
Moc děkuji
Dekuji za krasny rozhovor👍.M❤️
Ved tito časy su posledne ,po apokalypse pride tisicročie mieru ,potom posledny sud a konec zlu ,skušok a Novy svet pre vyvolene ❤
Souhlasim a dekuji za rozhovor.👍M
❤ milují.... Jozef je pro mě nej😊
Naše pravé Já, tj. nehmotné vědomí (můžeme tomu říkat duše) existuje mimo čas a prostor. Duši nezajímá naše vnímání lineárního času (který je jen naší iluzí a není skutečný). Duše prožívá mnoho (třeba i tisíce) životů najednou a teď. Jeden život např. muže v 15 století, ale zároveň také život např. ženy v 19 století atd. atd. Také třeba více životů najednou v jednom čase např. v první polovině 21 století. Naše omezené vědomí, které se vnímá v jednom konkrétním těle a prožívá určitý, konkrétní život je "jen" fragmentem centrální duše. Můžeme si duši představit třeba jako obrovskou (ideálně neohraničenou a nekonečnou) chobotnici s tisíci chapadly. Na konci každého chapadla je jeden konkrétní život. Hlava chobotnice vnímá všechny životy na konci svých chapadel najednou - teď.
Pokud se po Vás bude chtít, abyste ( i jen v tomto vědomí života) dělal a myslel na sto věcí v jedné chvíli a neudělal chybu, byl za vše kým jste, co způsobíte plně zodpovědný, tak sotva může být vaše celistvost a pozornost rostříštěna a vlastně uvězněna v různých životech a časech, neřknu-li mnoha traumatech, která jak se ukazuje vedou k omezenému úsudku, schopností žít dobře. Pokud by duše k nabytí jistého stupně zralosti potřebovala mnoho životů, jak se předpokládá, tak je to spíše selhání duše a plánu Boha a naše realita vztahů, rodin, to spíše dokazuje než vyvrací.
@@duchanel100 Díváte se na to z pohledu omezeného vědomí jednoho (tohoto vašeho konkrétního) života. Vědomí duše je neomezené, které nezná hranice ani v čase, ani v prostoru. Nedržte se pořekadla: "Podle sebe soudím tebe" a nesuďte vědomí duše podle omezeného stavu mysli, které si momentálně uvědomujete.
@@martinnosek9997zní to sice pěkně, hypoteticky, ale nedomnívám se, že reálně a hlavně proč by to stvořitel zamýšlel tak komplikovaně. Jste mentálně zaseklí v konceptu mnoha životů a posuzujete svět, princip, podle už konfliktem ovlivněné reality, tak že vás, ač to cítíte (a vidíte indicie v psychologii člověka jinak), ani logicky nenapadá, že původně měl člověk růst inspirovaný zevnitř, nikdy o ten dětský stav radosti nepřijít, nepotřeboval k tomu aby chápal co je dobré těžce trpět a mohl dospět do urč. úrovně citové a mentální dospělosti v lásce během 1 života a dále by měl svobodu a dveře otevřené všude, protože by byl moudrý láskou a druhé by už nezneužil. Nedal by už preferenci svodům požitků a ega a volil správně, event..co by neznal, potřeboval tak by byl schopen se poradit s Bohem přímo. Nebyly podstatné zkušenosti ve smyslu znalostí věcí, ale schopnost milovat pravou láskou. Ostatní vědomosti by byly dány, přišly by samy. Kdokoli kdo uvažuje, že by Bůh a rodič chtěl a nastavil, aby jeho dítě dospělo k poznání a životu pravé lásky, k dobrému manželství a schopnosti se postarat o své děti citlivě, až za řadu mnoha životů a nevidí jaké škody to dělá, by měl uvažovat znovu.
@@duchanel100 Naprosto s vámi souhlasím, že člověk by měl růst inspirací zevnitř, ideálně nikdy neztratit ten dětský stav radosti a během 1 života dosáhnout určité emocionální úrovně a duševní zralosti v lásce. Když se však rozhlédnete kolem sebe, nevidíte, že se to moc nedaří ? Pokud však kolem sebe vidíte jen moudré a bezpodmínečně milující lidi, pak opravdu není potřeba, aby vstupovali do dalších a dalších fyzických životů.
@@martinnosek9997 vidím, že se to nedaří, ale logika takového argumentu je mylná, jak jsem už napsal a nedokazuje, neznamená, že k tomu lidé měli původně potřebovat více životů ve fyzickém těle a že se tak i opravdu děje a neřeší se to jinak, skrze další generace. Bůh předem věděl, jak nastavit podmínky, předpoklad růstu v člověku v čase a prostoru a sám chybu neudělal. I po té, co se lidstvo vzdálilo svému dobrému účelu, ta původní měřítka musel zachovat v platnosti, protože s nimi souvisí radost, spravedlnost, pozice dobra nad zlem a možnosti návratu.
Velmi děkuji za toto povídání o reinkarnaci. Spolu s názory Břetislava Kafky, v jeho knize Nové základy experimentální psychologie (1923), mě to pomáhá překonávat strasti na tomto světě.
80,40,20 let...preboha pri vsetkej úcte, odkial vytahujete tie cisla?
Hezké žít ve snech :)
Moc děkuji. ❤
Je zajímavé, že ještě v děctví 9 let jsem si říkal: Proč já jsem já a nejsem mým kamarádem Petrem? Ta myšlenka mě doprovází celým mým dlouhým životem. Hledám na ni odpověd a křesťanství to vcelku nedokáže splnit. Myslím že za dalších 1000 let to pochopíme. LGBTQ je zoufalá snaha lidstva se někam posunout, ale při poznání učení Břetislava Kafky se tato snaha jeví jako slepá ulička, navíc, jak jinak, silně zneužívaná.
Tak jsem si nechal pár věcí, co Josef říká, dovysvětlit od Umělé inteligence. A přesvědčuje mě, že 6.století je sice správně, ale nebyl to Nikejský koncil, ale koncil v Konstantinopoli.
Je docela zajímavé jak lidé odmítají pravé učení katolické církve staré 2000 let, ale nové učení kdejakého pomateného chytráka třeba jako Edgara Cayce s nadšením příjmají, chtělo by to nějaký vědecký výzkum proč tomu tak je.
Tím, že právě katolická církev ve svém učení ustrnula a zůstala bez vývoje, se dopustila zásadní chyby. Sama si zvolila začarovaný kruh a pro svoji doktrínu není schopna z něj vystoupit. Čímž si utváří fatální následek, který se již projevuje. Úbytek věřících je nebývalý, jelikož lidská duše potřebuje vývoj a v nehybné doktríně se jí ho nedostává. Není to samozřejmě jen u katolické církve, tato záležitost se děje napříč celým spektrem tradičních církví. Nutno podotknout, že mezi církví a křesťanstvím není rovnítko. Instituce, kterou církev je, musí prodělat transformaci a nově se zrodit. To je zákon života daný Bohem. Vědecký výzkum s tím nemá nic společného. Vědecká obec požívá u společnosti nepřiměřené autority a ubírá se čistě racionální cestou poznání. Dokud nepřijme s pokorou myšlenku nadřazenosti Boha a vyšších Jím daných zákonů, bude stále vedle jak ta jedle, jelikož víra, ezoterika, spirituální vize a náboženství se s racionálním pohledem příliš nepotkávají.
A jak mám vědět co tady mám udělat to je přece nesmysl ne? Nepřišli jsme se sem vyvíjet a za poznáním?
Je to v tom, že vnitřně po něčem toužíš a za něčím si jdeš. Kdežto jiné věci Tě nezajímají nebo zajímají málo. Ale poznávat i vyvíjet by ses klidně mohl i v těch jiných směrech, jenom Tě nepřitahují.
Vývoj a poznání úzce souvisí s tím, co dělám, nebo nedělám, pro co se rozhoduji, jaké jsou mé volby, čemu budu věnovat svou pozornost a energii. Na základě výsledků mých rozhodnutí získávám zkušenosti a poznání. Vyvíjím se. Tak to vnímám...
Dneska je tady obrovská široká škola, ze které by se na to téma dalo čerpat, a jít trochu někam kupředu (místo motání se u témat jako jsou dobrovolné sbírky peněz na vyvražďování lidí). Mám na mysli zejména Chico Xaviera a Waldo di Vieiru. Bohužel pro mě je to dost nedostupné, protože v brazilské portugalštině fakt nejsem dost dobrý. A nejsou v ní dobré skoro vůbec ani dnešní strojové překladače. Možná tak ještě do angličtiny, ale pokud to ženou až do češtiny, je to už úplně znetvořené a nepochopitelné. Třeba časem...
Kdokoli kdo uvažuje, že by Bůh a rodič původně chtěl a nastavil, aby jeho dítě dospělo k jednotě srdce a mysli, k "poznání" a životu pravé lásky, k dobrému manželství a schopnosti se postarat o sebe, své děti a vnoučata citlivě, až za řadu mnoha životů a nevidí jaké škody to dělá, by měl raději uvažovat znovu. Je mi líto, že to musím říct, poslouchám vás rád, ale lidé a Josef také, posuzují principy růstu, života, podle toho co vidí, cítí aktuálně, dle historie, východních nauk, ale posuzuje se to dle už "poškozené, vyhrocené" podoby světa, tak jako kdyby šlo o původní záměr a stav, ale to tak není. Přitom to cítíme v sobě často jinak, dle původního citu a touhy. Logické není říkat, proč by se duše nevtělila znovu, když mohla jednou, ale proč by musela vícekrát, proč by to stvořitel nezamýšlel lépe a o co jde, jakou "znalost, charakter" měla "nabýt" (spíš sebepoznat ve vztahu k sobě, světu), kým se stát a úměrně tomu cítit..aby byla šťastná, v sobě a ve společnosti. K zamyšlení je i to, jestli neznalost minulosti nenese sebou uzavřená traumata, která vás, nás limitují, jak emočně, tak mentálně natolik, že to není k plnohodnotnému žití a generuje další problémy atd. Realita myslím si dokazuje, že ten původní záměr dospívání stále platí a měl být realizován dříve, než se děje a pokud dochází k více vtělením (a nejde o přenos vjemů, zkušenosti jiné duše do vědomí toho čl. v těle), tak si to vynutila situace, ale optimální a fair to není. Jen nechápeme, jak se to zamotalo, zkomplikovalo a že co se zdá jako vysvětlení (reinkarnace, dualita dobra a zla, údajné poznání skrze vnější vjem) má své mouchy.. Křesťanství uznává nechtěný počátek, zatímco ezo sféra, nutnost duality dobra a zla, zkušenosti, ale přitom i ezo sféra není spokojena se stavem, snaží se o změnu a neptá se, jestli se vývoj bez zla zastaví, že. Cítíme, víme, že ne ale koncepty mysli jsou silné a podporované manipulátory (protože vědomému zlu vyhovuje, když lidé v těle, i duše budou věřit v tresty a mohou se ti nejhorší vydávat za vykonatele spravedlnosti a vsugerovat, že pro dobro je zlo potřeba a oni jsou ti co tu rovnováhu zajištují, což je lež, manipulace kvůli lepší energii, kterou sami ztratili). Přijde mi zjevné, že v úvahách se "musí mít" na paměti původní možný plán a následné ovlivnění a bez toho nemá cenu rozvíjet teorie, protože jsou zavádějící. Vidíme, že pro dobré vztahy potřebujeme tu zralost, nezištnost už nyní, ideálně před partnerstvím, pro děti, ale i pro další společnost, přírodu. Navíc, duch se po fyzickém životě, ocitá v prostředí energie, rezonance, kde měl žít v lásce a láskou a když to v sobě "nemá", nemůže v té sféře zůstat a trpí, ale není omezen prostorem, časem a může nevědomky, nebo cíleně "škodit" (namísto pomáhat). Ani to nemohlo být původně v plánu. Rodové vazby, partnery děti taky lidé vnímají jako něco s námi spojené navždy, něco v čem cítíme smysl, svých citů, radost a potřebujeme k smyslu života, vizi, kam ta rodičovská láska pak směřuje a co lidi těší. Součástí původního záměru bylo, že Bůh chtěl dát lidem vlastní děti, aby mohli cítit , mít vůči nim hlubší "bezpodmínečnou lásku", jakou cítí vůči dětem On.
Bůh není osoba nebo bytost, jak to chápou církve, i Vyy ale jednota všech rozmanitých sil a všech duší...takže každá duše zde i mimo Zem zastupuje Boha Ducha a projevuje ho. Bůh Duch je hybná, životní a tvůrčí síla, projevuje se pouze skrze své stvoření a nijak jinak, nemá žádné vlastní Já, žádnou vlastní Mysl, do ničeho nezasahuje...celý život si řidí sama duše a její současní rádci, vedoucí její duchovní skupiny. Až se zvýší její vibrace očistou od vad a chyb, zbaví se i těch rádců v Nebi a jde dál svou cestou mimo Sluneční soustavu, jak to ukázal Ježíš, jeho duše se vrátila do původní jednoty všech sil na nejvyšší úroven vědomí, zvané univerzální a stala se sama Zdrojem pro druhé, snad mi rozumíte....
@@josefpjanda nevím co vše jste tím chtěl říct, ale zní mi to jako, že zaměňujete, Boha a jeho životní sílu, energii co vložil, se stvořením, a stavíte mezi ně rovnítko jakoby se zcela rozpustil v stvoření, nebo nikdy nebyl a tvořila vše jednota sama, duše apod. Tedy, že hypotetický tvůrce bůh a jeho vědomí v stvoření, je pouhou Jednotou všeho, která se dělí a opět obnovuje pro (předpokládám, jako něčí koncept ohledně smyslu toho všeho) účel ještě vyššího univerzálního vědomí, poznání sebe sama ? Je to tak ? K jakému Bohu se obracel Ježíš a hovořil o Jeho vůli, když žádný dle Vás asi tedy není a nemohl mít záměr, vědomí, plán, přání ohledně stavu na Zemi, vývoje ? Bůh nijak nezasahuje ? Nevypadá to tak, dle některých zpráv. Nezdá se, že by to tu byla jen hra jako film. Poněkud kruté a nesmyslné, poškozující, nenaplňující daný potenciál. Řekl bych, že od původního stvořitele (jednoho, ne více vědomí), zdroje, vyžadovalo tak komplexní stvoření, (ještě před tím než cokoliv začal tvořit) velmi vysokou inteligenci, vědomí, schopnost, motiv a plán, záměr a lásku, víru (když se s tím spojil, dal svobodu. atd. mmch nikdo nedělá nic bez účelu, smyslu. Bůh musel mít důvod, motiv a radost, obrovskou znalost a to dříve než začal. On sám nepotřeboval další vědomost.). A tomu odpovídalo i nastavení v duši a těle, procesech růstu, očekávání, že se naplní, dospěje duše v těle rychle, za jeden život v těle. Pokud tvrdíte, že duše roste tím, že se očišťuje od chyb, tak otázkou je, kde jak k nim přichází, z počátečního stavu jednoty, co vnitřně vede, motivuje a jestli tedy se všichni musí stát padouchy, aby poznali, nebo ne. Jaké vědomí má původní duše s čistotou v sobě, pocitem jednoty i vlastní existence ? Má dítě motiv růst i bez toho? Ano. Pro radost. Věří rodiče, že dítě musí být padouch, aby poznalo a rozvinulo se v něm dobro, cit ? Osobně mám za to, že tím co nastalo a dualitou zla se sice lecos změnilo, ale nikoli původní princip-nastavení-očekávání-míra (ne)naplněnosti a že některé nauky o tom, že se učíme skrze tvrdé těžkosti, to zbytečně komplikují. Sám říkáte, že duše odejde po smrti nahoru a tam zjistí, že nedospěla a lituje toho. I to naznačuje, že existuje jistý standart, meta zralosti a že mohl být původně nastaven, tak že kristovo vědomí mohlo být realizované všemi za jeden život. Důsledky, že ne, jsou patrné v tom co se na Zemi děje a že jsme blízko zničení a to by mělo následky i pro nedozrálé duše v nebi a nižších sférách. Proč by duše nerostla, nemohla změnit něco v sobě, i mimo tělo ? Taky otázka. Znamená to, že spojení těla a ducha, dodává duši cosi k růstu, mění ji, doslova, živí v urč.ohledu. At už v dobrém prospívá zdraví, nebo mění v něco nedobrého, diskvalifikuje, vzhledem k měřítku vyššího já. Matouš 18:18-20 B21 cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi a cokoli rozvážete...naopak. Nevím jak vám, ale mě to spíš potvrzuje domněnku, že původní plán byl jiný, než reinkarnace. Padouštvím a zlem se schopnosti, vedení, klid spíše ztrácí a bez pomoci už stěží obnovují a akorát duši zdržuje ve vývoji, jakoby se dostává do mínusových hodnot, kde snaha ani nefunguje, sestupuje se do destrukce, pod úroveň původního stavu duše, zdraví a případně musí teda zpět nahoru na bod "nula", ve kterém už ale byla na počátku (obrazně představme si třeba jako dítě) a pokračuje do plusu (obrazně, z nuly, nad hladinou), aby v ten moment, zjistila, že má šrámy, bolest, viny a vzpomínky co ji netěší (řeči o přijetí všeho čím byla jsou spíš obezličky, způsob jak obejít výčitky), a že v mínusu nepoznala o vlastní lásce vlastně nic smysluplného, jen o nedostatku lásky. (Ano, dítě má stav nezralosti, nedospělosti a zažívá urč. diskomfort, nebo neuspokojení a přeje si dospět, aby se jeho možnosti sebeuvědomění a bytí zvýšily, ale s tim je prozatím v jisté jednotě, je jaké je v tom stavu a době a nedevastuje ho to, dokáže s tím žít a těšit se. Není poškozené). Koncept růstu skrze utrpení těžkého typu, je podle mne min. zavádějící. Všechny zkušenosti a okolnosti také nelze zažít. Jsme specifické bytosti a nerozplyneme se v všehomíru. To nedává smysl pro vztahy. Chceme mít s kým sdílet. I Bůh. Mmch, v podstatě negativní vzpomínky, nikdo ani navěky nechce a jsou postupně zapomenuty, nebo chtějí být, a nové duše to nepotřebují zažívat ( děti i kdyby nevědomé z hlediska mysli, mozku, duše, mají i tam na své úrovni něco vrozené , dané, čím posoudí, cítí, dobré... není to primárně nedostatek, bolest co motivuje k růstu. Nadšení a ocenění z dobrého). Vzpomínky na velké neštěstí by omezovaly, přinášeli smutek, i do budoucna. Slyšel jsem, že Bůh sám to chce "zapomenout" a zase se těšit naplno z dobra. Jasně, dle vás to tak není, ok. Zpět k hlavnímu bodu, dává mi smysl, že motivem Boha (z našeho pohledu vševědoucího) nebylo získat další tzv. poznání skrze existenci v stvoření, těle, duších (jak se mnozí domníváte), ale radost z spoluexistence s bytostmi s vědomím. Logicky, toho chtěl dosáhnout co nejdříve a nastavení lidského života, růstu tomu odpovídalo a odpovídá. To že se to nedaří, dle původního nejlepšího záměru, a že někomu stvořenému se nelíbil jeho status vs čím byli obdařeni lidé...žárlil...a "využil" svobodu a vědomosti velmi špatně, v rozporu s lepším já, svědomím, proti Boží vůli.. a ovlivnil vývoj lidstva zásadně negativně, čehož jsme stali součástí, ...a Bohu nezbývá-lo, než to akceptovat, ale trvat na původním standartu, a tak začala snaha o nápravu, je už jiná Story. Je možné i jiné vysvětlení, než osobní reinkarnace, sdílené zkušenosti, přenosů. S anděly, pokud vím je to tak, že nemají fyzická těla a přesto i tak měli vývoj, jak to..
@@duchanel100 Stvoření považuji za jinou, převážně hmotnou či viditelnou, ale i neviditelnou formu Ducha, jako hybné, životní a tvůrčí síly, která se ve všem vyskytuje, tak jsem to myslel. Duch se ve stvoření prostě rozplynul a má v Nebi své zástupce, tedy duše, které se nevtělují, říkáme jim andělé ap.... Přesně to je má víra. Búh, tedy Ježíšuv Otec, či Abba je pouze Duch a ne nějaká osoba či bytost, nikdy to tak nebylo, ani před stvořením pevné hmoty, ale velká většina církví člověka si Boha Ducha zosobnuje a to je taky jejich velká chyba. Všechny duše a síly tvoří celek zvaný Caycem Jednota všech rozmanitých sil nebo Zdroj všech sil. Je to perfektně lidskému rozumu srozumitelné, on uměl lidem vysvětlovat abstraktní pojmy jako Bůh, duše, vědomí, mysl, svobodná vůle, to se nikomu z teologů a filosofů zatím nepodařilo, snad možná jen Osho to, myslím pojem Buh, pochopil asi jako Cayce. Tím Zdrojem on myslí vysokou duchovní vibraci, která vše stvořené spojuje, která je ve všem obsažena, tedy mimo jiné, odlišné frekvence všech konkrétních vibraci Ducha, které vyplývaji mozaiky Jeho vlastností, např. z Mysli jako souboru vlastností složeném z rozumu, paměti, vědomi a fantazie, čili obrazotvornosti každé Mysli duše.
Já bych tomu chtěla opravdu věřit
Bojím se ale že je to jenom přání
Četla jsem knihy Jsem a Já jsem od doktorky Foučkové, která lidi uváděla do regrese a oni si vzpomněli na minulé životy a pochopili svou současnou situaci. Každý má možnost toto podstoupit a přesvědčit se. Bojíte se ohně nebo naopak vody? V některém z minulých životů jste uhořela nebo se utopila. Já jsem se nemohla dotknout zvířete se srstí nebo peřím. Večer před spaním jsem se zeptala svého podvědomí a najednou jsem se shora dívala na tělo, které okusují hyeny a supi. Od té doby jsem se zbavila fobie.
Reinkarnace versus osud. Když připustíme nezvratnost osudu, není prostor na učení se duše. Prožila život jako divák ?
To by byla determinace, pak by všechno postrádalo smysl. Divák bez možnosti vývoje? To je nesmysl. Proto právě máme svobodnou vůli, abychom mohli do osudu zasáhnout... Osud není nezvratný. karmu, která jej určuje, lze umenšit aktivní snahou o dobro druhých, a tím pozměnit osudový tok.
Osud je pouze plán duše...dá se vždy změnit projevem svobodné vůle. Vy chápete osud fatalisticky jako hinduisté...proto je tam bída a stagnace, všichni čekají na zázrak, na milost Boží asi jako dogmatičtí křestané nebo muslimové. Kolikrát už jsem to řekl...
@@josefpjanda Děkuji, neberte to špatně , učím se :-). Osobně si myslím, že věci jsou košatější, než si představujeme. Černá a bílá není. Když si duše zvolí osud mrzáka, jaká je pak svobodná vůle? Dál otázka zvrácených duší ? Kratochvíle?
Děkuji, rád se na vás poslouchám. Petr
@@Ruda-Novydomov Děkuji, skalní divák :-)
Svobodná vůle je schopnost volit mezi alternativami, či možnostmi, je dána mysli na vyšším stupni jejího vývoje. Duše si může zvolit jakoukoli lekci, aby se něco naučila,i tu, která způsobí bolest tělu, ale ne duši, tělo je jen dočasný obal a rozpadne se dříve nebo později. Duše trestá tělo , nedělá to žádný Bůh, energie duše je božská a může si dělat co chce, tak aby se mohla jednou vrátit ke Zdroji všech sil, K Bohu.
Má to pomotané.