Vložit
- čas přidán 25. 12. 2009
- 1 Pozdraveno budiž světlo
2 Vteřina v lednu
3 Zrození slunce
4 Karneval
5 Svár zimy a jara
6 Stopadesátý sonet o jaru
7 Modlitba za vodu
8 Láska
9 Svatý Ján
10 Krátký popis léta
11 Na slunci
12 Kohouti
13 Sonet o lásce a modrém portugalu
14 Smíření léta s podzimem
15 Naděje s bukovými křídly
16 Mrtví
17 Závěr - Hudba
Moje maminka zemřela před více, než 40 lety. Byly mi tehdy 3 roky a vlastně si ji nepamatuji. A díky tomu, že mi chybí vzpomínky, tak na ni nemůžu ani vzpomínat. Tuhle písničku jsem slyšel před pár lety na koncertě Hradišťanu v plzeňské synagoze. Odemkla v mé paměti vrátka, o kterých jsem ani nevěděl, že tam jsou. Nejen, že jsem maminku viděl, ale slyšel jsem v duchu i její hlas! Hlas který se mi v tom okamžiku vryl do vědomé paměti tak, že už z ní nikdy nezmizí. Nedávno jsem vyhrabal staré tátovy pásky na kotoučový magnetofon, kde byla její nahrávka přibližně z doby, kdy jsem se narodil. A byl to ten samý hlas, ta samá melodie řeči. 40 let jsem netušil, že ta nahrávka vůbec existuje...
Právě jsem si ve Chvilce pro Tebe přečetla Váš příběh....
Ten prst dole to je nešťastný človek nejaký
úžasné!!!! hudba i text je skutečně až do morku kostí jak už bylo psáno. Díky za
takové skladby.
Nekomu to muze pripadat morbidni,ale ja v tom vidim kus nadherne poezie.Zivot a smrt prece patri k sobe.A i kdyz nejsem verici,tahle vec me nuti o vire premyslet.
Překrásné, ta poetika toho textu, ten hudební podklad, ale ze všeho nejlepší je ten zpěv. Kombo tohoto všeho dohromady dávaá dohromady jedinečný zážitek.
Nádherný text dle veršů velkého moravského básníka Jana Skácela.
Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách které kvetly vloni
slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného
Génius Skácel
Vítochov a kostel sv. Michaela archanděla jsem teď o víkendu. navštívil. je to nádherné místo. ta mystika na člověka přímo dýchá. navíc kousek od Vítochova se nacházejí Pivonice s hradem Zubštejnem. Jsem hrdý na svůj rodný kraj. Na Vysočině se nachází spousta krásných míst. Jen člověka mrzí, že ten dnešní svět je tak uspěchaný. Je potřeba se někdy zastavit, popřemýšlet, zasnít se...
Myslím, silné téma. Žijeme život, ve kterém není často čas myslet ani na živé. Většina zná jen každodenní kolotoč - domácnost, práce, škola, spát. Zapomínáme na živé, celá starší generace zůstává sama, vnoučata neznají své dědečky a babičky. Natož aby zbyl čas na vzpomínku na ty, kteří už umřeli a my je přeci kdysi tak milovali. Pomalu nás to šrotuje a šrotuje. Tato píseň přinutí člověka zastavit se a zamyslet. Měl by být čas na skutečně důležité věci. Život oslavujeme vehementně, jakmile se dítě narodí. Ale měli bychom si udělat čas i na to, zavzpomínat na ty, kteří odcházejí a důstojně se s nimi rozloučit. Nemám teď na mysli okázalé pohřby. Ty už se taky tzv. nenosí. Ale zastavit se a rozloučit aspoň v rodině, s nejbližšími, hlavně ve své mysli. Nápad s psaníčky na dracích a obrázky letícími takto k nebi je úžasný a vypadá to, že ho vymyslely děti. My rodiče a prarodičové už jsme to zapomněli. Pan Pavlica a jeho Hradišťan nám všechno, co má v životě cenu v tomto videu úžasně připomenul. Děkuji ze srdce. Byl a je to zážitek.
+x259petr Děkuji.
To je nádherná písnička, vivat Hradišťan a jeho umělci! .. :)
Krásná píseň i velice povedené video....děkuji.
Jak tak koukám po facebooku, tak je mi trochu smutno... Myslím tím to, že tu vidím všude fotky pomalovaných obličejů, dýní a svátku Helloween. Schválně ale, kdo si v tomhle čase vzpomene na Svátek všech zesnulých (Dušičky). Vychází až na 2. listopadu, takže máte ještě čas. Spousta z vás už nemá třeba prarodiče a v horším případě třeba ani rodiče nebo děti, tak se prosím všichni na chvilku zastavme a zapalme jim svíčku nebo na ně jen vzpomeňme, věřím, že o nás vědí a sledují nás.
Když jsem kdysi poprvé slyšel tuhle nádherně zhudebněnou báseň Jana Skácela od Hradišťanu, zanechalo to ve mně přesně ten pocit, o který vás prosím nahoře - vzpomínku, protože jak praví první verš: Stále jsou naši mrtví s námi...
Ty věříš. Já vím, že tu jsou s námi a pozorují nás.
krásné..
I já jsem za ten videoklip vděčná. Nápad s tvářemi draků a s psaníčkem, poslaným nahoru přímo básníkovi, mi připadá mimořádný. Za taková prohloubení dosavadních vjemů by měl člověk děkovat tak tiše, aby se aspoň trochu přiblížil skácelovskému tichu, nabitému významy.
Nádherná píseň.
Síla! Děkuji za upload...
Beautiful music.
Krásne :)
Na Silvestra mi umrel deda, a pořád bude snámi.
Ano ...
malo je tak krasnych piesni...
silná vec...
spomienka na tych, na mamku, starky, ludia s cistou dusou... :(
Haleluja *
@marcelekmarcelek Myslím,že video klip není vůbec zbytečný.Beru to jako poctu Janu Skácelovi. :-)
Mohl by mi prosím někdo poradit, komu patří zbylé dvě tváře na dracích za Janem Skácelem? Děkuji
+mehelik Nejsem si jistá, ale tipuju Hrubína a Mikuláška.
Určitě básník Mikulášek a asi František Hrubín...Taky jsem dumala...
krásná slova, zbytečný VIDEO klip...