Veronika Arichteva syna nebije, ale respektuje. Uhodila ho jen jednou a dodnes si to vyčítá
Vložit
- čas přidán 10. 02. 2024
- "Děti se nemlátí." To je heslo druhého únorového hosta Báry Hlaváčkové v pořadu Ženská tabu, kterého moderátorka zpovídala v rámci tématu Škoda facky, která padne. Herečka Veronika Arichteva (37) přistupuje k výchově tříletého syna Luky s respektem. Vyznává totiž tzv. "respektující výchovu", do níž facky ani jiné prostředky násilí rozhodně nepatří.
Já Verči fandím a fandím všem, co jedou jakkoliv pojmenovanou výchovu, která nebude dítě zatlačovat do kouta, aby se cítilo v dospělosti nesebevědomě, nebo dokonce se neumělo rozhodovat. Je to velký téma a děkuju, že se o tom veřejně mluví.
Děti nemám, ale tohle mi dává smysl! ❤
Moje mamka je to samý, nás řezala, ale u vnoučat jede úplně jinak. Proto to není o dětech, ale pouze o těch dospělých, kteří na to serou... Když koukám například na Výměnu manželek nebo chodím na hřiště, tak kdyby se někteří vůbec nerozmnožovali, bylo by na světě krásně. :))))
Veronika není nijak výborná herečka, je průměr jako spousta jiných seriálových, ale působí docela rozumně..
Milá Veroniko, děkuji Vám.
Mám jediného syna, poklad. Letos 31 let. Nikdy jsem svého syna, mimo jedné facky, dodnes lituji a omluvila jsem se mu, nedostal. Neměl žádné zákazy. Neví, co je ,,nesmíš ven, domácí vězení, žádný mobil apod.", to opravdu nikdy. Vyrostl z mého syna jedinečný schopný muž, respektuje a s úctou a láskou přistupuje k ostatním. Přitom umí být velmi přísný, hlavně na sebe. Jsem na něj moc hrdá.
Držím Vám palce a hlavně od malinka jsme si povídali, hráli, ale hodně mluvili a říkala jsem mu pravdu. Nejsem dokonalá maminka, mám spoustu chyb a neměl s námi jednoduché období. Ale svého syna velmi miluji a s láskou se na něj dívám a mluvím. Hodně svého syna chválím. Pochvala a poděkování vzájemně. Je to můj dar. Žádný vzor jsem neměla. Jenom jsme cítila, že jej chci vychovat s láskou.
A hlavně jsem mu vždy věřila, věřím. Má mou naprostou důvěru. Když jsem jej nosila pod srdcem, mluvila jsem se synem. Cítila jsem jeho srdce, život a lásku.
Tak s jedním dítětem je to jiné než se dvěmi.Jsem respektující babička ,ale rodiče nechápou že vysvětluji...😂😂😂
Je to jiné, je to především těžší. Ale o to víc bych řekla, že je ten přístup důležitý. Díky bohu za respektující babičky😊Taky bych pro své děti jednu chtěla :D
Věřím, že paní Veronika na svého syna zvolila nejlepší způsob výchovy , který vyhovuje jí i jejímu synu. Avšak nic na světě, a ve výchově to platí, není tak jednoduché a jednoznačné. Každé dítě vyžaduje jiný přístup. Vysoce citlivé děti by cítily přemíru zodpovědnosti na sobě, jiné děti zase raději facku než domluvu ( ta je pro ně horší). Rodiče více dětí potvrdí, že každé dítě vyžaduje jiný přístup. Fyzický trest může být v krajních případech dobrý sluha, ale zlý pán , tak jako TV, MOBILY , TABLETY, HRY.. Zda se , že něco není ve společnosti v pořádku, tak snad zdravý rozum ještě vítězí. Rozhodně nejsem zastánce fyzického trestu, že si jako ulevit na dítěti. Na druhou stranu rodič je taky jen člověk a pokud by pro někoho byla respektující výchova velmi náročná a trápil by se u toho, tak to dítě taky pozná a není to ok. Spokojený rodič , spokojené dítě. Nejdůležitější je , když dítě ví, že ho milujete a často mu to dáváte najevo!!!
Díky za sdílení! Souzním s tímhle:)
Moc děkuju za tenhle přístup a maminky, které to vidí stejně. Veronika mi mluví z duše, je na hlavu postavené učit děti nebít ostatní a pak jim nařezat, rodič je a má být bezpečí, ne strach a ano, uhodit dítě je hlavně potřeba ventilovat svou agresi. Respektujeme dospělé, jim na zadek nedáme, ačkoli oni už mají zcela jinak vyvinutý mozek a chápou své činy, ale bezbranné dítě uhodíme bez respektu, ačkoli své činy není ještě schopno pokaždé domýšlet a rodič tu má být od toho, aby vysvětloval a ono je mohlo pochopit.
Ránou ukazujeme převahu a nadřazenost, to, že je dítě měněcenější než my sami, ale proč by mělo být dítě méněcenné? Bohužel tady tendence, že dítě je majetek a ne rovnocenný člověk stále je.
Na jednu stranu ale chápu, že lidé jsou skeptičtí pokud se pak hovoří o Montessori. Ačkoli je myšlenka skvělá, u nás ji málokterá škola dodržuje a spíše uplatňují “volnou výchovu” a na zásady Marie Montessori z vysoka kašlou, pak jsou děti opravdu čistě nevychované.
Ještě bych jako možný zdroj doplnila jakoukoli odbornou publikaci o autoritě. Stačí, když člověk pochopí rozdíl mezi autoritou a autoritářstvím.
Mně na tom nesedí jedna věc, myslím na respektující výchově. Že mají maminky často pocit, že jsou špatné a musí se hodně ovládat, často i skrývat nebo přecházet svoje vlastní emoce. Učí mluvit děti kultivovaně o svých vlastních pocitech a problémech. Ale paradoxně mi přijde, že jsou hrozně nečitelné, když se "promýšlí"svojí reakci. Co říká hodně psychologů je, že dítě potřebuje, aby byl rodič autentický. A také mě zaráží,kolikrat slyším někoho přednášet na toto téma, že trauma může vzniknout i z nějakých nevhodných slov a vět. Tak s tím zásadně nesouhlasím, protože trauma je v psychologii určitý pojem s vlastní definicí a je to o level jinde, než když se mě nějaká věta dotkne nebo mě ovlivní třeba v sebehodnocení atd....
@@finodiro2386 Pocit, že je někdo špatný rodič měl někdy snad každý rodič, nedávala bych to do souvislosti s výchovou. Je to podle mě přirozený pocit z neznámého a nového náročného úkonu. Neznám rodiče, kteří respektující výchovu praktikují, takže nevím, jak to často dělají jiné matky, ale z toho, jak k tomu přistupuje Veronika, tak nemám pocit, že své emoce upozaďuje, naopak zmínila, že o tom se synem mluví. Nikdo není bezchybný a i v respektující výchově se člověk učí, navíc, když je to docela nové, tak věřím, že i ty, o kterých mluvíte si to mohou uvědomit a změnit. Svojí reakci by měl podle mě člověk promýšlet normálně, ať jedná s kýmkoli a nebýt impulzivní. Člověk může komunikovat pocity, aniž by propadal agresi, ta by se měla vybít jinde, ne na lidech. Ale myslím, že obecná podstata respektující výchovy je respekt k oběma stranám. Jak řekla Veronika, to, co učí syna sama dělá, aby šla příkladem. Tedy bych soudila, že i ona vyjadřuje pocity a i tím ho to učí. Což je podle mě v rámci této výchovy tak, jak to má být.
Nevím moc, co odpovědět, protože neznám konkrétní případy, které myslíte, nejsem rodič, ale někdo, kdo pracuje 10 let s dětmi vidím, jak se výchova extrémně propisuje do dětí a na milion procent bych byla vděčnější za každého rodiče jakého popisuje Veronika než za kohokoli, kdo je jakkoli autentický, ale myslí si, že bít lidi, v tomto případě děti, za účelem si něco vymoct, je v pořádku.
Co myslíte ohledně traumatu bohužel opět nedokážu posoudit, neznám konkrétní případ a nedokážu si pod tím nic představit. Ale důležité podle mě je, že pokud znáte někoho, kdo praktikuje respektující výchovu a není 100% perfektní, tak to neznamená, že celá myšlenka nedává smysl. To jsou rozdílné věci. Jen lidé prostě nejsou dokonalí.
@@finodiro2386 Pokud rodic respektuje dite, ale u toho zapomina respektovat sebe, nejedna se o respektujici vychovu. Respekt musi byt vzajemny. A ano, u citliveho ditete muze trauma vzniknout i kvuli spatne vete, ktera se mu zaryje do mysli, ci do podvedomi. V dospelosti se pak neprojevuje jako vzpominka, ale jako REAKCE na situace. Trauma je nase reakce, ne vzpominka. Je to krasne videt na tom, ze clovek si drtivou vetsinu sveho zivota do 3 let nepamatuje, ale podvedomi nezapomene nikdy. Tudiz clovek ponejvic jedna a chova se dle toho, jak s nim bylo zachazeno do veku 3, a nasledne 6 let, to je nejzasadnejsi.
❤❤❤❤díky!!!
Vysvetlovani hodne pomaha, v životě bych svoji 3 letou princeznu neuhodila,neoznačuji svoji výchovu jako respektující ,jelikoz jsem na tohle téma nečetla žádné knihy,proste se řídím srdcem ,všechno ji vysvětlím , neradim se ani mezi “slunickove”mamky ale myslím,ze spojení láskou s dítětem je úplně to nejlepší ,holka je pro mě všechno a já pro ni, díky tomu je hodna ,vyrovnaná a já taky,když mám dost a pretekaji mi nervy proste ji objemu ,ona mě da pusu a všechno špatně je pryč…
❤ děkuji oběma za Vaši práci v tomto směru. Je to těžké, je to potřeba.
Poslechla jsem si cely rozhovor, protoze me uceleny nazor pani Veroniky zajimal, na ig jsou preci jen utrzky. Sama deti nemam ani neplanuju, stotoznuju se ale s tim, ze devadesatkova vychova se na me podepsala a mam pro respektujici vychovu pochopeni. Jedna situace za vsechny - jako maly se mi neco nelibilo a po mame sem se ohnala rukou (ano, byla to facka) a dostala sem strasne servano. Proc ta situace ale nastala? Protoze proc bylo v poradku dat mne pres zadek kdyz se rodicum neco nelibilo, ale co jsem udelala ja bylo spatne, ikdyz zrovna delali neco co se nelibilo mne? Ta situace ve mne zije do dnes a mam tak pro respektujici vychovu pochopeni, ikdyz vim, ze ja bych na ni nemela trpelivost (proto ty deti radsi nemam :D). Co se mi ale nelibi, a docela mi to od Veroniky prijde sobecke, je pristup “respektuju svoje dite, po ostatnich to chci taky, ale je mi uplne jedno, kdyz moje dite svym hysterakem obtezuje ostatni”. To zas naopak postrada respektu k okoli. Fakt neni prijemny pro obycejny lidi, co jedou z prace treba s bolavou hlavou, 20 minut poslouchat v autobuse hysterak nejakyho decka. Takze mozna doporucuju aplikovat ten respekt vuci vsem, ne jen “vlastnim”.
1 dítě, 3 roky .... úplná odbornice 😂😂😂
A ona snad tvrdi, ze je? 🤦🏻♀️🤦🏻♀️🤦🏻♀️
Přesně o vás tam mluví...
Jojo. Další rozhovor, až bue Luka v pubertě a uvidíme, čeho bude paní Veronika zastánce. :)
Kazdy dite je jiny a na kazdy dite plati neco jineho. Jako kdo z rodicu chce fackovat svoje dite jen tak? Zadny rodic. At udela rozhovor treba za 2 roky..
určitě :D
víte, každé dítě potřebuje lásku, pohlazení, pochopení, úctu, rovnost, respekt, pochvalu ... ale hlavně lásku.
Týrání dětí, jak fyzické a psychické se neustále děje a to zanechává stopy smutku, stopy bolesti na duši. Děti nají čistou duši.
Když si poslechněte jiné podcasty o týrání dětí je nemožné neplakat.
Přesně. Mám 4 děti a každé je jiné.
Teda takhle bych se neoblékla ani na doma.
a co jako ? :D vzdyt to po vas ani nikdo nechce :D
Já si zas vždycky říkám, že i zvířecí matky mládě štípnou nebo ho ze situace odnesou. Lidské dítě by podle respektujícího přístupu musela hned matka vyzpovídat, jak se cítí atd. Ale ne vždycky je to na místě, podle mě. To dítě se pak naučí, že jeho potřeby jsou nad potřeby maminky a tatínka. Smlouvají, je to vidět ve školkách. Myslím, že všeho s mírou a plácnutí přes zadek by prostě trestné být nemělo. Každého zodpovědnost a vztah s dítětem. Takže za mě je to v tuto chvíli zatím spíš takový trend, který je tak jako chytlavě podaný, aby ho sledovaly maminky ve velkém počtu, protože přeci nechtějí traumatizovat své děti, chtějí spolu mít dobrý vztah atd. Ale od kdy je výchova o tom, abychom si z dětí dělali parťáky ve smyslu kamarádském. Má to tak vůbec být? To je spíš taková filosofická otázka m ale podle psychologa pana Sokola je nesmysl, aby to tak bylo. Nemáme co budovat naší závislost na dítěti a opačně. A vychovávat děti jako v bavlnce je nepřipraví pro život.
@@finodiro2386 akorat v tom je ten rozdil ze my nejsme zvirata a umime mluvit
@@jana-vb1qfTak já ten příměr vysvětlím. Když dítě dělá něco, co je za hranicí, tak ho slovně zarazím a vysvětlím nebo ho vezmu a odvedu. Pokud to dělá stále, okřiknu a pokud stále, dostane přes zadek. Má to nějaký svůj progres. Hněv je přirozená reakce jak dítěte, tak i rodiče. Zvýšení hlasu má nějaké opodstatnění, stejně tak zavrčení u zvířete. A určitě jsou naše instinkty do velké míry ve velkých uvozovkách zvířecí.