Masaryk filozofem: Humanismus na pozadí hilsneriády i „zastrašující“ sebevražednosti. Pravda... #22
Vložit
- čas přidán 17. 04. 2024
- Pojem humanismu se hodí do ceremoniálních projevů. Ale víme, co to je? Uměli bychom jej definovat? Émile Durkheim, nejen sociolog, ale rovněž jeden z klíčových myslitelů humanismu, jej označil za náboženství pro sekularizovanou společnost a tvrdil: jádrem humanismu je fakt, že člověk je zde zároveň uctívajícím i uctívaným. Sám v kontextu dreyfusiády, zvláště v eseji „Individualismus a intelektuálové“, ukázal, že mu nejde o posvěcení egoismu. Spíše hovořil o posvátném individualismu, v němž ctíme důstojnost každého jednotlivce. Pakliže je jednotlivcova důstojnost porušena, působí to humanistovi podobnou nevoli jako kdysi věřícímu znesvěcení posvátného chrámu.
Tomáš G. Masaryk jde podobnou cestou. I on se zastal nespravedlivě odsouzeného Leopolda Hilsnera a rovněž zdůrazňoval, že bojoval za princip: každá duše váží stejně. Masaryk však svůj humanismus neformuloval v odstínění od náboženství. Co více: zdůrazňoval, že demokracii nelze bez božího řádu myslet. „Pravé náboženství je vědomí, že žijeme ve věčnosti již zde. Ne onde, nýbrž zde je věčnost,“ poznamenal. Takové náboženství je zároveň pravým humanismem. Aby šel do boje, nemusí jít člověku konkrétně o Leopolda Hilsnera. Své udělá princip: každý člověk, třeba i ten, který mi je nesympatický, dokonce darebák, má stejnou důstojnost, jako můj oblíbenec. Každý si zasluhuje spravedlivé posouzení své kauzy.
Ještě v jiném ohledu je náboženství - či spíše metafyzika - pro Masarykův humanismus nepominutelné: svoboda, na níž demokracie stojí, je sázkou. Nikdo nikdy nedokázal, že jsme svobodní. Snazší je popřít svobodu ať už odkazem na to, že jsme podrobeni kauzalitě, biologii nebo společenské moci. Jenže bez sázky na svobodu není možná demokracie s jejím předpokladem osobní odpovědnosti.
A Masaryk jde ještě dále. Demokracie navíc stojí na jistém typu důvěry, ne nutně v druhé, ale v sebe. Říká: „Nikdy jsem si nedělal starosti, že nebudu mít co jíst; věřil jsem, že jde-li člověk za svým slušným cílem, nemůže zůstat bez pomoci. Jak říkal Ježíš: hledejte napřed království boží, a ostatní vám bude přidáno.“ I to je podstatné: člověk musí umět risknout stát sám, s přesvědčením, že to jediné, o co nakonec jde, je uchovat svou duši - i za cenu, že se jeden stane, jako Masaryk v době hilsneriády, nejosamělejším člověkem v českém národě.
I. Má „humanismus“ vůbec nějaký obsah? Začátek až 7.30
II. Comte: kněz „sociální fyziky“ a autor slova altruismus 7.30-25.00
III. Durkheim, Masaryk a nespravedlivě odsouzení Židé 25.00-36.36
IV. Masaryk a „zastrašující intenzita sebevražednosti“ 36.36-42:00
V. Patočkova dvojí rovina humanismu 42.00-57.35
VI. Svoboda, sázka a meze racionality 57.35 až konec
Celá epizoda na www.forendors.cz/pravdaneexistujetm
„Kresťanstvo mínus dogma, mínus rituály rovná sa humanizmus“ Žiaľ ani dogmy, ani rituály nemajú nič spoločne s kresťanstvom. Druhý problém je mýtus a realita. Vysvetľovať vášmu poslucháčovi že mýtus, nejaká fikcia ho stvorila že tomuto veria kresťania. To i Marx mal viac rozumu. Do poručujem precitať prace od Masaryka ešte niekoľkokrát.
Dobrý den,
můžete prosím v komentáři vždy přidat odkaz na literaturu, případně kapitolu, kterou doporučujete , citujete a komentujete ? Případně vydání a nakladatele. Děkuji za všechny, kterým takto rozšiřujete obzor znalostí. Vašemu podcastu 👍
Moc Vás zdravím, ano, určitě, mělo to tu být. Zde jsou zdroje a moc děkuji za milou zprávu. TM
Sarah Bakewell, Humanely Possible, London: Penguin, 2023, str. 2 (kindle verze).
Auguste Comte, Quatrième confession annuelle („Sainte-Clotilde“); květen 1849. In: Correspondance générale, sv. 5, Paris, Mouton puis École des Hautes Études en Sciences Sociales, 1973-1990, str. 30.
Karel Čapek, Hovory s TGM, Praha: Fragment, 2009.
Émile Durkheim, „Individualism and the Intellectuals“, in: On Morality and Society, vyd. Robert Bellah, Chicago - London: The University of Chicago Press, 1973, str. 43-57.
Jakub Chavalka (a kol.), Český individualismus. Komentovaný výbor textů z let 1918-1948, Praha: Karolinum, 2024.
Tomáš G. Masaryk, Sebevražda, Praha: Ústav T. G. M. 1998.
Tomáš G. Masaryk, Světová revoluce, 20. (3. opr.) vyd., Praha: Orbis 1936 str. 575.
Jan Patočka, „Masaryk a naše dnešní otázky“, in: Křesťanská revue 13, č. 2 (1946), str. 35-38; srv. Sebrané spisy, 12/I. Češi, str. 87-91.
Tomáš G. Masaryk, „O pokrokovém postavení slovenské mládeže“, in: týž, Politika vědou a uměním, Praha: Ústav T. G. M. AV ČR - Masarykův ústav AV ČR - Archiv AV ČR, 2011, str. 135.
Tomáš G. Masaryk, „V boji o náboženství“, in: týž, Z bojů o náboženství a texty z let 1904-1906, Praha: Ústav T. G. M. AV ČR - Masarykův ústav AV ČR - Archiv AV ČR, 2014, str. 81 n.
V Sebevraždě ale TGM říká, že návrat k náboženství je řešení; pouze hovoří o "novém" náboženství. Dále je dost problematické předkládat osvícenský étos (humanismus, individualismus, rozum apod) jako apriori správnou cestu pro současného člověka. Mnohem déle svět fungoval podle náboženství, takže by TM měla obhájit svá slova, a třeba i samotný název pořadu.
Samotná forma výkladu TM necháva diváka v pozici intelektuála, rozumbrady, co není na žádné straně, to je ale velky omyl. Každý člověk se musí jasně rozhodnout, kde bude stát a jaký postoj přijme. TM je progresivismus v hezkém, pseudointelektuálním balení, indoktrinace velmi příjemnou formou, kde člověk má pocit, že se vzdělává. Jedná se ale o kulturu kapitalismu, jak o ní psal Baniel Bell. TM je relativistka a obraz světa rozkládá, typický prvek Západního myšlení a opak náboženství (abrahámovská tradice), které se jej snaží konsolidovat.
je to takove rozplizle neda se v tom moc zorientovat. ja jsem si z toho akorat odnes informaci nekde z prvnich 10ti minut ze nekdo vydal nejakou novou knihu :D. znate jiriho fuchse ten taky dost mluvi dost komplikovane, ale ma to nejak zformulovane co chce rict a mluvi tak nejak k veci (ale taky to je tvrdej orisek)
Pro me jako naprosteho laika je to taky narocne. Ale beru to jako inspiraci, seznameni se s tim, ze vubec existuji nejaci lide a nejake myslenky a muzu si precist vic, kdyz me neco zaujme. Myslim, ze i tak je to pro me prinosnejsi nez vetsina ostatnich podcastu.