Karel Kryl - Bílá hora (Poslední Moravan)

Osmého listopadu šestnáct set dvacet
u letohrádku Hvězda na Bílé hoře
zůstal poslední praporec vojsk Království českého,
moravský praporec Šlikův.
U zdi letohrádku padl do posledního muže.
Píseň nazvaná Poslední Moravan.
Pod bílou zdí
má bláto
barvu perleťovou
a zvony odletěly
za větrem do Říma
Obzor se rdí
můj táto
hanbou šarlatovou
Už jsme tu osaměli
z kříže se nesnímá
Prapory mdlé
už pálí
ruce vlajkonošů
Jen oči pod přilbicí
snad ještě doufají
A mlhy zlé
se valí
do děr od hrabošů
i do ran na orlici
kterou už poutají
Rudý kohout na obzoru
roztahuje spáry
Hřeben větru rozčesává
pera plamenná
Věřili jsme na pokoru
u popravčí káry
Zlatá doba nenastává
Bude kamenná
Je prý to ctí
až na dno
zůstat pod prapory
Mít duši nestydatou
a mozek bez ceny
Být králem lstí
a snadno
vzít si bez pokory
na svatbu se Zubatou
železné prsteny
Není to med
zas píti
číši vrchovatou
a věřit na proroky
v chorálu polnice
Sto černých let
nám svítí
hvězdou jedovatou
na erbu pro otroky
pro naše dědice
Rudý kohout na obzoru
roztahuje spáry
Hřeben větru rozčesává
pera plamenná
Věřili jsme na pokoru
u popravčí káry
Zlatá doba nenastává
Bude kamenná
Bude kamenná
Bude kamenná