14. DÍL: SEBEVRAŽDA
Vložit
- čas přidán 23. 01. 2018
- Sebevražda čili suicidum (z latinského sui caedere neboli zabít sám sebe) bývá nejčastěji definována jako útok proti vlastní osobě s úmyslem zemřít. Podle Českého statistického úřadu v roce 2016 u nás dobrovolně ukončilo svůj život 1316 osob. Podrobné údaje k sebevražednosti v ČR najdete zde: www.czso.cz/csu/czso/sebevraz... .
Otázkou zůstává, nakolik je sebevražda činem zcela dobrovolným, jestliže se za ním, ve většině případů, ukrývá psychická bolest. Jisté je, že téma sebevražedného jednání je v České republice na straně jedné bulvarizováno a hrubě zjednodušováno a na straně druhé vytěsňováno, neboť zprostředkovaný kontakt se skutečnou smrtí vzbuzuje ve společnosti strach a úzkost.
V tomto dílu Života za zdí budeme hovořit nejen o tom, jak se může hrozící sebevražda projevovat u těch druhých, ale také, jak včas detekovat vlastní sebevražedné myšlenky a co v takovém případě dělat. Řeč bude též o tenké hranici mezi sebevraždou a sebepoškozováním. Ale i o tom, že na rozdíl od vžitých představ, žádná stoprocentní metoda, vedoucí k jistému ukončení života, vlastně neexistuje.
Účinkují:
MUDr. MARTIN HOLLÝ
psychiatr
Psychiatrická nemocnice Bohnice
www.bohnice.cz
Prof. MUDr. JIŘÍ HORÁČEK, Ph.D.
psychiatr
Národní ústav duševního zdraví
www.nudz.cz
MUDr. JIŘÍ ZIKA
lékař - specialista v oboru Urgentní medicína
Oddělení Urgentního příjmu
Fakultní nemocnice Motol
www.fnmotol.cz/kliniky-a-oddel...
PaedDr. Mgr. HANA PAŠTEKOVÁ RUPERTOVÁ
psycholog
Psychiatrická nemocnice Kroměříž
www.pnkm.cz
Mgr. ALEXANDR KASAL
výzkumný pracovník
Národní ústav duševního zdraví
www.nudz.cz
MUDr. KATEŘINA DUCHOŇOVÁ
psychiatr a psychoterapeut
Ústřední vojenská nemocnice
- Vojenská fakultní nemocnice Praha
www.uvn.cz/index.php?option=c...
Mgr. TOMÁŠ HOLCNER
klinický psycholog
Krizové centrum RIAPS
www.csspraha.cz/24829-krizove-...
Když mě bylo18, pokusila jsem se 2x neúspěšně o sebevraždu. Nikdy jsem nikomu nemohla říct důvod. Pokazila jsem si tím celý život, papíry na hlavu mě diskriminovaly. Důvod byl v rodině, což jsem tenkrát nemohla říct, abych neublížila rodičům. Nevěděla jsem si rady. Rodiče se ke mně nechovali dobře, neviděla jsem opravdu žádné východisko. Pak jsem si našla manžela, měla čtyři syny, dnes mám 30členou báječnou rodinu, na kterou jsem pyšná.
Taky se léčím,už 15 let beru antidepresiva a pořídila jsem si kočičku(už je jí 12 let).Léky mi sice trochu pomohly(od té doby co je užívám),ale chuť do života mi vrátila moje kočičí kamarádka .🐈❣
Většina lidí se vám stejně akorát tak vysměje když jim řeknete že trpíte na deprese.
Většina možná, protože ji jako nemoc neprožila. Rozhodně se Vám nebudou smát lékaři, terapeuti nebo lidé, kteří pracují v pomáhajících profesích. A také musíme něco udělat pro naše okolí, aby nás pochopilo. Nebo alespoň pro jednoho či dva blízké lidi, i to je někdy hodně!
@ Jo, když máte nějakou "pojebanou" poruchu osobnosti a vyprávíte něco psychologovi a on/ona se začne smát, že tohle se stát nemohlo a že přeháníte. Smích u těchto profesí bohužel znám.........(oprava špatné konjugace)
Presne... nikdo to nepochopi.
Kdo se Vám nebo komukoliv vysměje tak je to totální debil a nemůžete snad brát takovýho člověka vážně.
@100-historik ano
Pokud vážně nikdo ne zazije úzkost deprese panicke ataky atd to prostě neví co to je 😪
Jsem panikářka,většinou žiju pro jiné,protože mě snad už ani nic nebolí,ale asi to bude tím,že nebýt léků,tak umíráš několikrát denně,protože se těžko vysvětluje,že ti vymizelo z hlavy cokoliv a vlastně vnímáš a nevnímáš.Za to ti ten mozek vymaže,co nepotřebuješ.To je na dlouhé popsání😘
Zajímavý díl...děkuji za něj. V lednu tohoto roku mi tímto způsobem zemřel švagr. Jeho potíže se táhly dlouhodobě - chronická nespavost, kvůli které skončil na PN, rapidní hubnutí... Ale nikdo jakoby neviděl tu pravou příčinu těchto potíží a pořád ho léčili na ,,nespavost". Ta příčina byla deprese, která vyústila v pocity sebeobviňování, sebevražedné myšlenky a dokonce několik nepovedených pokusů o sebevraždu. Po jednom takovém pokusu, kdy pojedl nějaké léky, ho odeslali z psychiatrie na interní oddělení do spádové nemocnice, kde jen pohlídali jeho fyzický stav, lékař napsal do zprávy, že do problematiky nespavosti nezasahuje, že je pacient sledován jinde, a pustil ho domů. Chybou bylo, že jeho manželka, která věděla, jak vše bylo, mu tehdy slíbila, že nikomu neřekne, že to byl skutečně pokus o sebevraždu a že by potřeboval odbornou pomoc, protože on si to nepřál, styděl se za to. A tak to dopadlo, že než se zbytek rodiny zmobilizoval a rozhodl, že v pondělí ho odvezou na psychiatrii, tak den předtím-v neděli je předběhl, využil chvilky, kdy byl doma sám, a oběsil se. Nejhorší na tom všem ale bylo vysvětlovat okolí, že skutečně neměl žádný konkrétní důvod, proč to udělat - že nebyl ani těžce nemocný, ani ho nepodváděla žena ani neměl dluhy...prostě měl depresi a to byl ten důvod. Spousta lidí tohle jako důvod nebere, řeknou, že měl přece pro co žít, že pokud byl fyzicky zdravý, že se vše dá řešit...Řeknou, že člověk, který tohle udělá a nemyslí na okolí, na své nejbližší, je sobec a slaboch. Ale kdo z nás ví, jak se skutečně musel trápit, že byl něčeho takového schopen? Nikdo si nedovede představit ty výčitky celé širší rodiny - že to nikdo neviděl, že tomu nikdo nedokázal zabránit... Viděly to jeho žena a dcera, které s ním žily v jedné domácnosti, a jako jediné věděly o těch předchozích pokusech, a přesto se to stalo. Ale nemá smysl dávat komukoli vinu, protože nikdo přece nechtěl, aby se to stalo, nikdo z nás neměl tu zkušenost...Teď už ji máme a nepřeji to nikomu.
Běžně nekomentuji. Navíc na komentář starý 4 měsíce asi skutečně nemá cenu odpovídat. Po tom co jsem si ten váš přečetla jsem se k tomu ale nedokázal nevyjádřit.
Nemyslím si že je od jiných fér o takovém člověku říct že byl slaboch a soudit ho. Natož před někým pro koho dotyčný byl součástí života. Minimálně je to necitlivé. Ačkoliv i já sebevraždu vidím jako něco sobeckého a jednodušší únik, vím že existují formy depresí a jiných poruch, kdy je na tom člověk tak špatně že už nemůže dál a že je pro něj další soužití se sebou samým nesnesitelné, navíc člověk tímto trpící mnohdy má pocit, že když svět opustí bude bez něj jeho rodině mnohem lépe a že budou šťastnější a opravdu tomu věří. Myslím že je úplně pochopitelné že si potom sáhne na život, takhle se dlouhodobě žít nedá a mnohdy tyhle lidé nevidí jiný způsob, jak se zbavit toho utrpení. Vím že tohle se asi nečte hezky, a že to víte i bez mého elaborátu. Píšu to i pro další lidi, co tohle možná budou číst. Nevíme co si kdo prožívá, jak se cítí a občas máme tendenci posuzovat příliš brzy a i na základě neúplných informací. Mnohdy generalizujeme, nebo nejsme schopni podívat se na to i z jiné perspektivy, a přitom nám jen trochu změnit úhel pohledu může pomoct k pochopení... Snažme se dávat si pozor, abychom neříkali věci které ostatní budou bolet, protože mnohdy nevíte co má člověk se kterým mluvíte za sebou, nebo si v sobě stále nese.
A vám bych chtěla popřát ať zbydou hlavně šťastné, krásné vzpomínky. Přeji silnou vůli a hodně podpory. Obdivuji že se s takovou zkušeností někdo dovede takhle veřejně svěřit. Myslím že váš příspěvek může pomoci dalším lidem. A co se týče těch výčitek, které jste zmiňovala... Některé věci bohužel vidět - včas odhalit, nelze. Myslím že hlavní je že jste tu pro něj byli a snažili jste se pomoct, víc udělat v dané chvíli nejde. Doufám že to přebolí co nejdříve a (budu se opakovat, ale...) že zůstane hlavně to hezké.
PS.: Omlouvám se za svoji otřesenou gramatiku - snad se to i navzdory tomu dalo dočíst. A pokud jsem napsala něco nevhodného, co se vás dotklo, moc mě to mrzí a opravdu jsem se snažila právě tohle neudělat a podat to citlivě.
Moc děkuji za odborné video. Je skvělý, že i takový na CZcams jsou.
Děkujeme za pozitivní zpětnou vazbu!
Dekuji za dobre video. Moc mi pomaha. Trpim panickou poruchou a svete div se, toto mi pomaha vice nez leky :)
Moc děkujeme. Od konce srpna budou postupně přibývat další díly.
Velké, obrovské díky. Tohle by se mělo pouštět už na ZŠ a vysvětlovat a vysvětlovat. Psychiatrie je stále pro spoustu lidí jakýmsi tabu a informovanost je tak nízká, až z toho mrazí. Sama trpím depresemi a úzkostmi, sebepoškozováním atd. a empatie je tak málo. Přála bych si, aby se to změnilo. Ne kvůli sobě, ale kvůli ostatním. Když mi bylo 14,15,16 let nesetkala jsem se s pochopením a ta bolest náctileté duše, když je sama, je otřesná. Díky za podcast a přeji všem pozitivní mysl a víru, že se vše špatné zase v dobré obrátí ❣️Nejsme v tom samy.
Deprese,absolutní vyčerpání,stavy kdy i dýchání vás bolí a jediné východisko je ukončit to trápení je sebevražda. Mockrát jsem byla tomu blízko,ale vždy mě zastavila myšlenka na mé děti. Raději jsem se nechala zavřít na psychiatrii,sama před sebou. Nežiji pro sebe,ale můj život má cenu pro mé děti. Je to těžké s tím žít. Jako obrovský balvan.
Je nám to moc líto. Známe z vlastní zkušenosti mírnější podobu deprese, která ale také málem skončila fatálně. Ano, často je těžké žít se sebou, a to i když má člověk silnou úzkost a ne depresi. O jiných duševních strázních nemluvě. Ale podstatné je mít pro koho žít. Možná jde o to nejpodstatnější.
Mňa zastavila myšlienka na môjho dedka. Ale keď on zomrie asi pôjdem ihneď za ním.
Cesta existuje, i když přiznáváme, že vytočit telefonní číslo na krizovou linku může být někdy hodně těžké. Doporučujeme bohnice.cz/krizova-pomoc/ nebo můžete napsat přímo nám na info@arsanima.cz.
Dekujeme, jste uzasni💓
Děkuji to bylo moc krásný, snad to někomu pomůže!
velká škoda že nelze k dílu 3-5-7 nic napsat ale oba dva dostávají palec hore. moc děkuji za video, konečně někdo přesně řekl co cítím a prožívám ale nejsem schopen popsat naštěstí jsem v rámci určité události navšívil specialistu ten hnedka říkal něco o panických stavech nechápal jsem neuměl jsem popsat ale vše super naštěstí to nemám jako pán ale mám to v sakra menší míře a tedka se to lepší a hodně zlepšilo bez medikace ale i tak řeším. děkuji za videa moc to pomůže lidem jako jsem já či jiným už jen s tím že se to lepe vyjadřuje či lepe o tom mluví a jde o zlepšení kvality života .
Úžasný projekt, díky.
Moc Vám děkujeme!
Pamatuji se na tu nejhorší, jak přicházela, když mi bylo asi dvacet. Smutek, únava, ospalost, pocit, že jsem za jakousi stěnou, mimo jiné lidi. Jakoby se ve mně rozrůstala černá skvrna, až mě postupně vyplnila. Byla jsem přesvědčená, že žiju za trest, že svět je strašně kruté místo plné násilí na zvířatech, přírodě, lidech, slzavé údolí. Říkala jsem si, že mít děti je strašně sobecké. Přivádět je na tohle místo. To byl dlouhodobý pocit. Postupem času jsem začla mít pocit, že za zlé věci na světě můžu já. V noci jsem měla přeludy. Tíhu na hrudi, nemožnost se nadehnout. Nakonec jsem se rozhodla pro sebevaždu oběšením. Naplánovala jsem si ji na další den, až naši odjedou. A stal se zázrak, ráno druhý den jsem se vzbudila a jakobych se po dlouhý době znovu nadechla. Všechno bylo pryč. Měla jsem pocit lehkosti a štěstí a říkala jsem si, že teď budu mít na pár let pokoj, ale už asi za půl roku jsem zase začala vnímat tu černou skvrnu. Tak jsem nakonec nastoupila do Bohnic, což už provázely i záchvaty úzkosti,hysterie, paniky (dodnes mě fackuje pocit trapnosti). Byl to moment, kdy jsem poprvé slyšela o tom samém mluvit jinou pacientku. Bohužel, můj doktor mi nevěřil. Řekl, že jsem depresi nezažila. Odešla jsem s diagnozou poruchy osobnosti. Beru už dvacet let AD a několik let jsem absolvovala psychoterapii, což považuji pro svůj život za naprosto zásadní. Žiji dobrý život a i když jsem úzkostná, čas od času bojuji s panikou a někdy mi neadekvátní strachy z nějakých situací dokážou velmi znepříjemnit dlouhé týdny vleklým propadem nálady, tísní a nedostatkem energie, vím, že to jednou skončí a snažím se to brát jako třeba bolest nohy. To je to nejzásadnější rozdíl od deprese, vědomí, že to skončí.
Ach jo, ta psychoterapie. U mňa je už neskoro začínať s dlhodobou psychoterapiou. Mám už 40 rokov.
@@marekkrakovsky4187 Asi chápu ten pocit, že je už pozdě. Mě je o 10 míň, od 22 (když jsem byl na VŠ, tu jsem ukončil) žiju s ortelem progradujícího nádoru mozku (difúzní astrocytom), který končí v 99% zdokumentovaných případů smrtí. Nejhorší je, že jsem propadl roli oběti a depresím. Takže, i když jsem neumřel ve 22, jsem vlastně uvnitř mrtvý, nejlepší věk života jsem se izoloval od okolí, ztratil přátele, neměl nikdy žádný vážný vztah s dívkou, nezačal kariéru - NIC. Život je prázdný a nejhorší je, že i kdyby náhodou zabrala léčba depresí, pak život už je zničený a nemá žádnou hodnotu v něm pokračovat, mít blízké lidi by bylo nezodpovědné - smrt se blíží a nerad bych někomu způsobil bolest. To samé partnerka, raději jsem ani nehledal, založit rodinu by bylo přinejmenším nezodpovědné. Co pak tedy dělat? Kariéru jsem nezačal, VŠ ukončil v 1. ročníku po dlouhodobé hospitalizaci, úzkosti, deprese, smrt číhá v dohledu několika málo let. Je to jako noční můra, ze který se nejde probudit. Sebevražda pak vypadá jako poměrně racionální volba, léčba moc smysl nedává, naprosto jsem v životě selhal. Tím bych rád řekl, že pokud netrpíte fyzicky nevyléčitelnou chorobou - ještě nemusí být pozdě a otočit směr v životě, ač pocity zmaru a výčitky z minulosti jsou jako jed a způsobují "nežití" - popsal bych to jako pasivní sebevraždu :( Přeju hodně zdaru, aby se to alespoň trochu zlepšilo.
@@radekjirasek648 Je mi to moc líto, ze jste v takové situaci. Na začnutí s psychoterapií není nikdy pozdě. Zkuste to prosím.
@@radekjirasek648 Ahoj,promiň,za zdí jsem nechtěla poslouchat o sebevraždě,protože po smrti dcery mi bylo všechno jedno a jsem už 20 let díky za to léčená.Já měla nemocného tátu.Mě odvezli rovnou z ordinace mého psychiatra.Jsem v podobné situaci a snad jsi silný.
Tak kolik nás tady je, co nad tím uvažuji a mají deprese? Znají své problémy, ale řešení je nereálné bez pomoci z venčí, však nikdo si toho nevšímá a ještě více to pomáhán v rozhodnutí k provedení aktu. Hezký Vánoce...
Pokud uvažujete nad sebevraždou, pak je tu reálná možnost pomoci na níže uvedených číslech. MÁ SMYSL pomoc vyhledat, resp. některou z linek kontaktovat. Každý z nás někoho zajímá a není tu zbytečně, jen se to tak nemusí jevit.
bohnice.cz/krizova-pomoc/ TEL.: 284 016 110 (NON STOP)
linkapsychickepomoci.cz TEL.: 116 123 (NON STOP)
Obráťte sa na odborníkov, nie je to hanba. Spolu prídete na určite viac dôvodov žiť ako si ukončiť život. Určite máte dôvod žiť hlavne pre seba a aj pre druhých. Určite nechcete ublížiť vlastnej rodine, priateľom, ľuďom, ktorým na Vás záleží.
Jsem ráda, že mluvíte i o takových tabu tématech. Já to znám z té druhé strany - trpěla jsem těžkou endogenní depresí, kdy léky nezabíraly (byla jsem správně léčena na depresi, ačkoliv se později ukázalo, že mám bipolárně afektivní poruchu, kdy antidepresiva nezabírají), a ta beznaděj byla obrovská. To si nikdo neumí představit, dříve by mě nikdy nenapadlo, že si skutečně dvakrát sáhnu na život. Osobně vidím jeden velký nedostatek. I když jsem se léčila ambulantně u psychiatra, nikdy se mě nikdo nezeptal, zda uvažuji o tom, že by konec života byl vysvobozením. Zpětně to nechápu. Snad nebyl čas, nebo jsem málo "volala o pomoc", nechápu to. A já jsem samozřejmě neměla odvahu se s mými myšlenky svěřovat, protože pro mě byly jediným možným východiskem.
Děkujeme. Jinak kdo nezažil depresi doprovázenou myšlenkami na sebevraždu, těžko může pochopit, jak moc složité je o tomto tématu hovořit. Člověk je od určité chvíle natolik vtažen do sebe a pohlcen myšlenkami na nebytí, že to ani nejde. Proto apelujeme, kde to jen jde, aby lidé o sebevražedných myšlenkách hovořili hned, jak se objeví.
Jsem kluk co tyhle videa zajímá protože trpím depresi aspon myslím,protože moje mamka se pokusila 2x o sebev##### když mi bylo 8 let tak jsem se to dozvěděl od táty,a potom v 10 od mámy. Ted taky o sebev##### přemýšlím ale už méně.když přemýšlím o rodině tak se mi hned vybaví slovo sebev#####,ale nejvíce mi pomáhá mamka i když ji vidim 1-2 do měsíce protože mi řekla že ji držím takže se aspon mohu jako rovnat abych to už u sebe neřešil. Mého táty táta spáchal sebevraždu a kamarád táti (můj táta) tak taky ale kvůli drogám. Jsem rád že existují tyhle kanály kde se nikdo nesměje když někdo trpí depresí. Chci se omluvit za chyby.
Mrzí nás, co se Vám děje. Každý z nás, kdo trpí bolestmi duše, má obvykle svůj bolestivý příběh a je třeba, abychom si vzájemně naslouchali a pomáhali si. Každopádně, pokud by se u Vás objevily intenzivnější myšlenky na sebevraždu, neobávejte se kontaktovat některé z krizových center (např. CKI: www.bohnice.cz/krizova-pomoc/), kde jsou skuteční profesionálové, schopní Vám pomoci. Je dobré mít číslo na krizovou linku v telefonu, pokud nás občas přepadají podobné myšlenky. A za chyby se neomlouvejte, děláme je všichni :-).
Je to slobodná vôľa každého človeka čo chce spáchať samovraždu
Pokud jde o skutečně svobodné rozhodnutí člověka, který netrpí žádnou z psychických nemocí, pak o tom lze jistě diskutovat. Jakmile člověk onemocní depresí, podobné úvahy postrádají smysl. Po odeznění depresivní epizody se totiž často vrací i vůle k životu.
Nie. Robina Williamsa k tomu donútila jeho choroba. Inak by to nikdy nespravil.
Přesně rozumím, zvířátka velmi pomáhají svou láskou, vůči vám. Už mám pejska a tři kočky, ještě jsem začal hlídat cizí pejsky, jako hotel, když lidi jedou na dovolenou např. samozřejmě za peníze. Co se týče sebevraždy, věřím, že pokud bych to udělal, v příštím životě bych se pak narodil jako mrzák, což je logické, poněvadž sebevražda je nevážení si života a příště to bude ještě horší, podstatně horší utrpení. Mám paniku, jsem v medikaci, ale to funguje jen tak nějak trochu, stejně se vrátí. U mě to přichází před úplňkem. Už s tím zápasím 5 let. Kdo nezažil, nemůže pochopit. Rozhodně to nedělejte, to není řešení, ba na opak. Ani doktor to nemůže úplně , protože to nezažil. Takže odborník může byt jen člověk, který to zažil a to ještě ne zcela, nemusí to bát doktor, může to být kdokoli. Pokud se dostanete do stavu, že už se chcete zabít, hledejte někoho, kdo to zvládl a vyhněte se lidem, kteří k tomu míří, pokud to zvládnete, pak budete moci pomáhat dalším. AMEN
Z Vašeho videa nabývám pocit, že se stačí svěřit odborníkovi a všechno spolu vyřešíme. Já mám bohužel opačnou zkušenost. Prošla jsem si psychickou šikanou na základní škole, přes sociální fobii, deprese a sebepoškozování na střední. I přes svěření se školnímu psychologovi (a spoustě jiných) jsme společnou řeč nenašli. Psychiatr mne tenkrát ani vyšetřit nechtěl. Až po pokusu o sebevraždu jsem si uvědomila, že když dojde na lámání chleba, není tam ani kamarád, ani rodiče, ani terapeut. Jsem tam jenom já a já si musím pomoc sama. A to je doba asi tak 12 let zpět. Od té doby bohužel psychologii ani psychiatrii neuznávám. Ani v dospělosti, kdy jsem si i syndrom vyhoření též řešila sama.
Mrzí nás, že to tak vnímáte.
@ Já jsem vlastně ráda, že to tak nakonec dopadlo. Poznala jsem sama sebe, svoje limity. A koneckonců jsem zatraceně pyšná na to, že jsem to zvládla všechno sama. To, že nepomohli mne neznamená, že nemohli pomoci jinému. To samozřejmě nepopírám. Děkuji za Vaši reakci a že jsem to s Vámi mohla sdílet.
Zajímalo by mě, jestli by bylo možné uplatnit eutanazii i pro případy lidí se sebevražedným myšlením. V některých stavech by to mohlo být vysvobozením.
Problém je v tom že eutanazii vykonává další osoba, ne přímo ten kdo ji podstupuje a pokaždé je tam nějaká alespoň minimální naděje na uzdravení. Pokud toho člověka usmrtíte (i když máte pravdu že je to v tom okamžiku pro něj vysvobození), možná tak odejde někdo koho ještě čekalo spoustu krásných naplněných let - po uzdravení. Aby jste spáchal sebevraždu sám, musíte na tom být (alespoň myslím) psychicky výrazně hůř - je to něco jiného než když to někdo udělá za vás. Hlavně eutanazie je tak kontroverzní téma, právě proto že by tu bylo velké ryziko zneužití. Navíc by ten kdo eutanazii prováděl byl defacto ten, kdo má toho člověka na svědomí což v kombinaci s tou nejistotou - s tou možností, že by se uzdravil, není úplně optimální. Já sama ale eutanazii považuji (pokud by se to pořádně právně ošetřilo) za ohleduplnější a laskavější řešení, než udržovat život za každou cenu. Ale ne v těchto případech. Ale to je jen můj názor, a vůbec nemusí být správný - navíc nejsem žádný odborník. Naopak v mnoha ohledech ještě nezralé děcko. Ale to co jste zmiňovala, mě donutilo se zamyslet a za to děkuji 😉
Mila Leo vzdy se da vsechno řešit jen chtít musite mluvit o problemu co Vas trapi a nesnizovat se verit si a nemyslete si ze utecete.. . smrtí ... od problemu na druhe strane stejne stastna nebudete ani tam. Bojujte najdete sveho bojovnika ktereho mame kazdy v sobe a radujte se treba ze zpevu ptaku kouknete na tuhle planetu jak je nadherna tady priroda. Nikomu z nas pri zivotni pouti není ustláno na růžích kazdy projdem nějakým trapenim to je zivot
@@radkabackermilenka6367 Tohle je to nejhorší, co můžete poradit...radovat se ze zpěvu ptáků, prosím vás, tohle je cesta do pekel...
@@radkabackermilenka6367 deprese není blbá nálada. To, co radíte je dobré na to druhé, na to první to fakt nezabírá.
Eutanázia je určená pre pacientov v poslednom štádiu rakoviny, neliečiteľné ochorenia s veľkými bolesťami, kde nie je možné daného človeka vyliečiť. Lenže samovražda je skrat človeka... v danú chvíľu to človeku príde ako jediné správne riešenie. Namiesto toho, aby si povedal, čo ho ešte čaká. Každý je strojcom svojho šťastia, každý si režíruje svoj život sám. A keď tu už niekto žije, tak nech si svoj vlastný život urobí čo najkrajším. Obklopiť sa ľuďmi, ktorí ho milujú, nájsť si záľuby, učiť sa každý deň niečo nové, cestovať, čítať knihy. Je toľko tých možnosti ako si život urobiť čo najkrajším pre seba. A ak už niekto psychické problémy má, tak sú tu na to odborníci, rodina, priatelia, známi. Žiaden človek na svete nie je sám, pokým to sám nechce.
Lze se 100% vyléčit z deprese? Případně z poruchy osobnosti?
Jinak povedené video, palec nahoru.
Vzhledem k tomu, že není jeden univerzální typ deprese a k tomu může být mírná, středně těžká i těžká, není odpověď vůbec snadná. Ale zcela laicky: ano, z deprese se lze zcela vyléčit, pokud jde o jednorázovou epizodu a následně budete dodržovat základy psychohygieny. Ale berte nás s rezervou, prosím, jde o odpověď od laiků se zkušeností s touto nemocí a nikoliv od odborníků. A k poruchám osobnosti. Máme o nich samostatný díl. Záleží na tom, jakou trpíte. Až na pár výjimek ale můžete s pomocí psychoterapeuta výrazně zmírnit negativní dopady např. hraniční poruchy osobnosti na svůj život. A děkujeme za zpětnou vazbu.
Do krizového centra v Brně Bohunicích -nejdřív to vezme asi vrátná ,pak spojovatelka, potom sestra a po velmi dlouhé době lékař- to je situace v noci a i zdravějšímu člověku rupnou nervy.Pak jsem volala přes 1188 a trvalo to stejně dlouho. Napište,kdo má stejnou zkušenost
Dobré video, ale musí se vědět, kam přesně volat,potom by těch sebevražd bylo méně. Deprese může být strašná,ani to nelze vyjádřit.
nevím, proč mi to přeškrtli
Linky důvěry v rámci krizových center mohou být skutečně někdy obsazené. Psychiatrie je totiž dlouhodobě podfinancovaným oborem a profesionálů je málo. Pokud kdokoliv pociťuje takový psychický stav, který není schopen sám zvládat, a jde tedy o stav akutní (panická ataka, sebevražedné tendence), pak jednoznačně kontaktujte tísňovou linku 155.
A co když ten život člověka prostě nebaví ? Netrápí ho peníze ani láska ani nemá deprese ...
Člověk, který zažívá lásku, hmotný dostatek a fyzické i psychické zdraví, jistě může spáchat také sebevraždu. Jen nás nenapadá jediný důvod, proč by se rozhodl život ukončit, ale nikdo z nás není psychiatrem. Jistě jsou i naprosto raritní případy, které tuto výjimku potvrzují. Když ale někoho "nebaví život", většinou je za tím ještě něco, tj. důvod či důvody, které člověka k takovým pocitům vedou. A pak je opravdu dobré si promluvit alespoň s psychologem a to nejlépe osobně. Zkrátka podívat se na důvody zblízka.
@ Dovodom može byť napr. prístup society k psych. chorým a mizerná motivácia tých, čo sa nejako / za peniaze / snažia chorému pomocť. Ono to aj tak v priebehu 40 ročnej liečby, skončí pri asi 20-tich antipsychotikách, 40-tich antidepresívach, nejakom lítiu a valproáte sodnom, sem-tam elektro konvulzia, na ktorú si človek "spomína" skore každú noc v nočných morách, človek je vyautovaný zo štúdia, bez funkčnej pamate a potrebnej erudície nezíska zamestnanie, a ešte sa mu do očí vysmeje posudkový lekár a dá mu 135 € inv. dochodku. :(
@@PavolFilek I tak může bohužel vypadat život lidí s těžšími a těžkými psychickými obtížemi. Péče o duševní zdraví má jak u nás, tak na Slovensku, stále obrovské rezervy, ale pomalu se zlepšuje. Nicméně problematika přiznávání a výše invalidních důchodů je opravdu tristní. Pak lze jen těžko pracovat na zlepšování kvality života :-( .
To presne poznám! Až na tie elektrošoky. Tie ma postavili konečne na nohy. Znovu som si požiadal o invalidný a keď bude treba tak si pred posudkovým lekárom kľudne podrežem žily - nech vidí!
Psychické problémy a s tím spjaté, většinou nepříznivé živ. údálosti, jdou ruku v ruce s tím kdo a jak řídí naši společnost.. Připadá mi to tak, nebo účelově obcházíte toto rovnítko, které defakto říká, že není tak úplně vinou jednotlivce když spáchá sebevraždu, často není ani jeho vinou, spíše v jeho silách se těm nepříznivým životním událostem vyhnout.. Navíc je dokázáno, že míra psychických problému je přímo závislá na spokojenosti obyvatel, a ke spokojenosti obyvatel vedou rovné, klidné férové podmínky.. Tedy stručně řečeno, jsou přímo úměrné nejen psychické problémy společnosti, tomu kolik zločinu, chyb, a špatných rozhodnutí pochází z kroku naší vlády. Tedy, čím víc kradou, podvádějí a vytváří podmínky pro zločince, tím hůře se pak žije.. Je to tak těžké pochopit ? Je tak těžké najít viníka ? Proč jsou na svobodě ve svých funkcích tito zločinci!? Jak vůbec někdo může volit někoho, kdo patří do skupiny ve které se prokazatelně krade, tuneluje podvádí.. To mi hlava nebere.
Pravdou jistě je, že čím je člověk spokojenější, a to jak v rovině pracovní, ekonomické i čistě osobní (vztahy, duchovní život), tím méně žije pod tlakem "špatného" stresu. A pokud už se nějaká psychická nemoc u takového člověka projeví, snáze se velmi pravděpodobně zotaví. Neplatí to samozřejmě absolutně a ani nemůže. Každý z nás je jedinečnou bytostí. I velmi dobře zajištění lidé, do určité chvíle řešící zcela běžné problémy s minimem "špatného" stresu, mohou najednou onemocnět např. depresí, která může skončit tragicky. Ale co je podstatné. U sebevražd nemůžete tak jednoduše označit jejich viníky (připustíte-li existenci duševních nemocí), tím spíše ne ty vnější (vláda, poslanci, úředníci). Tedy můžete, ale dostanete se logicky do slepé uličky. Podstatná je edukace a schopnost zachytit sebevražedné myšlenky včas, dokud si ještě člověk zvládne říci o pomoc. Ale typů sebevražd je mnoho, neplatí to také absolutně. A jsme znovu u edukace. Pokud by to, co píšete, platilo, pak by v severských zemích byla minimální sebevražednost (a to bohužel není), neboť míra korupce u politiků je tam téměř nejnižší na světě. A občanská společnost je ve skandinávských zemích, alespoň dle toho, co víme, jedna z nejsilnějších.
@
Kecy, švédský zákaz voleb. Lžete.
Jediné věci.. které se bojím kdybych šel za doktorem skrze mé pocity atd.. Je.. Že mi nic není a akorát budu plýtvat čase doktora a budu za úplného blbečka..
Rozhodně nebudete "za blbečka"! Můžete se ale dozvědět, že Vaše obtíže nejsou tak závažné, což by byla dobrá zpráva pro obě strany. A to není důvod ke studu.
Jak mluvil pan ze zachranky co když člověk pořád se léčí už dlouhodobě na psychické problémy a pak zjistí že nic nepomaha jak to řešit Tod otázka ???
Cest ke zlepšení psychického stavu je celá řada. Některé z nich v našich videích i ukazujeme. Ale pomoc při závažných obtížích musí být cílená a může ji poskytnout opravdu jen odborník s dostatečnou praxí.
Bohužel je tohle pro mě skoro denní rutina...bojuju s depresemi a sebepoškozováním už od dvanácti (je mi 24)kolikrát se nedokážu ani pohnout nebo hodiny křičím..... zašívali mě dvakrát, třikrát jsem spolykala antidepresiva ve fakt velkým množství, vezla mě rychlá a psychiatr mi řekl že příšte mě zavřou bez mýho svolení ....chci se léčit ale vím že když antidepresiva dostanu, v afektu je spolykám a nedokážu tomu poručit ...jak se mám léčit?
Pokud jste z většího města, zkuste vyhledat psychiatra, který Vám bude vyhovovat a doporučí Vám i psychoterapii. Každopádně to chce nevzdávat a zkoušet. Někdy člověku první psychiatr/psychoterapeut nesedne.
@ upřímně je to tak pátý psychiatr a to nepočítám psychology ....nevím jestli je problém ve mě nebo v nich nebo systému ale věnovala sem se mnoha léčebným procesům především psychologickým ale bez výsledku ...začala jsem věřit v to že mi nikdo cestu z pekla neukáže ....není možnost říct si o pomoc ....přes všechnu snahu nevidím východisko
@@ell-rp4wj Možná zkusit mít nějakého patrona, který na Vás dohlédne? Existují programy a stacionáře, nebo jít na stabilizační léčbu do Bohnic. Chápu to moc dobře, prošla jsem si něčím podobným. Není od věci se seznámit s někým, kdo má podobné problémy, abyste věděla, že nejste sama, a že Vaše pocity někdo reálně chápe.
To není úplně tak pravda,že by pořezání za účelem se zabít bollo. Já když jsem se řezal,tak jsem to ani necítil. Popsal bych to jako bych byl mimo realitu a bolest jsem necítil.
V tomto dílu paní doktorka hovořila o tom, že si od úzkosti a vnitřní bolesti někteří lidé "pomáhají" sebepoškozováním, tedy bolestí fyzickou. Nejčastěji řezáním. A že i to může skončit smrtí. Ale každý z nás prožívá bolest jinak, záleží na mnoha faktorech, včetně konkrétní nemoci. Vy jste bolest cítit nemusel, dalších deset lidí ve Vaší situaci by ji naopak cítilo.
Když zavolám na linku.... Nezavřou mně do blázince? Mám strach
V žádném případě. Nedobrovolná hospitalizace je na místě ve chvíli, kdy ohrožujete sebe nebo okolí, nikoliv ve chvíli, kdy se chcete svěřit profesionálům na lince krizové intervence se svými strázněmi.
@ Děkuji za odpověď. Taky si tu otázku často kladu
o nezlobte se ale riaps neni pro depresivi lidi ani suicidalni........
Nezlobíme se, ale nemáte pravdu.
Viz citace z webu RIAPSu: "Naše služby jsou určeny: lidem vyrovnávajícím se se ztrátou blízké osoby, lidem vystaveným závažným událostem - obětem trestných činů, hromadných neštěstí aj., lidem s akutním rozvojem úzkostných či depresivních potíží, lidem, kteří řeší akutní partnerské či osobní problémy, lidem s akutním zhoršením stávající psychické poruchy, lidem s rozvíjejícími se příznaky duševní poruchy, kterým zajišťujeme prvotní péči a kontakty na následnou péči."
www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps-krizova-intervence-a-psychologicka-podpora
Výborný dokumentární cyklus, moc za něj díky! Jen škoda, že jsem ho objevila pozdě. Můj bratr měl tak silné deprese, že zvolil cestu z tohoto světa. Přesně, jak je v tomto díle popsáno: o sebevražedných úmyslech se zmínil své lékařce a poté jako by se jeho stav zlepšil. Bohužel jen čekal na okamžik, až bude sám:( Domnívám se, že hospitalizace (bohužel asi spíše násilná, protože ji odmítl) případně neustálý dohled by mu zachránily život. Paní doktorka ho ale nechala odejít, aniž by nás informovala o závažnosti jeho stavu...
Moc nás mrzí, že Váš bratr zemřel. V určité chvíli už je bohužel pozdě na mluvení o vlastních sebevražedných myšlenkách, protože začne v hlavě vznikat plán a člověku se tak uleví. Najde totiž východisko. Deprese opravdu moc bolí a někdy může trvat jen pár měsíců, ale jindy s ní může člověk žít i roky, zvláště, pokud je špatně léčena nebo nejde léky zvládnout, což se bohužel také děje. Je nám to opravdu líto, ale co je nejdůležitější, abyste si Vy ani nikdo další, blízký, odchod Vašeho bratra nevyčítala. Někdy to nejde poznat a kdo z nás se někdy nezmíní o tom, že by nejraději nebyl apod. Jistě, bratra Vám to nevrátí, bolest to asi neumenší, ale vědomí toho, že jsem udělal maximum, je důležité. Ani dobře poučený laik nemusí poznat závažnost situace a pak tu najednou zůstane s řadou otázek i výčitek. Přejeme Vám dostatek síly a děkujeme za moc pěknou zpětnou vazbu!
Ano, ale dokonce ani lékařce by nemělo být nic vyčítáno, je to stále lékařské tajemství.