HOVORY O DUŠI: „Zavíráme děti do zlatých klecí a to už není život,“ říká terapeutka Pavla Koucká
Vložit
- čas přidán 22. 12. 2021
- Hostem podcastu je psychoterapeutka Pavla Koucká, která vystudovala biologii a psychologii na Univerzitě Karlově. Pracovala jako odborná redaktorka vědecké přílohy Lidových novin a také v Psychologii dnes, kterou později vedla. Má také zkušenost z linky důvěry. Od roku 2014 dosud nabízí ve své psychoterapeutické praxi klientům individuální a párové poradenství i psychoterapii, přičemž se zaměřuje zejména na oblasti sebepoznání, partnerství a výchovy dětí. Psychoterapeutka Pavla Koucká je autorkou knih Zdravý rozum ve výchově (2014), Uvolněné rodičovství (2017) a Odolné dítě (2021).
Podcastem s Pavlou Kouckou uzavíráme téma strázní dětí a dospívajících. Tentokrát na danou problematiku nahlédneme optikou rodičů, včetně těch, kteří trpí některou z úzkostných poruch. A to proto, abychom se v základech dozvěděli, jak dítě co možná nejméně zatížit projevy vlastní vnitřní bolesti. Řeč bude také o nejčastějších chybách přehnaně úzkostných nebo příliš výkonově zaměřených rodičů. Ale i o tom, jaké otázky si je dobré klást, když chceme být dost dobrými, a nikoliv dokonalými rodiči.
Odkazy:
Zdravý rozum ve výchově, Portál, 2014
obchod.portal.cz/vychova-a-ro...
Uvolněné rodičovství, Portál, 2017
obchod.portal.cz/vychova-a-ro...
Odolné dítě, Portál, 2021
obchod.portal.cz/e-knihy/odol...
Partneři podcastu:
VIATRIS
NAKLADATELSTVÍ PORTÁL
ESET, PSYCHOTERAPEUTICKÁ A PSYCHOSOMATICKÁ KLINIKA
dekuju🙂.velmi dulezite veci.
Tak neviem, nesuhlasim s vela nazormi, od r. 1991 mavam stavy uzkosti, ked ta diagnoza nemala ani nazov, ale nikdy som to neprojektovala na deti, trochu miesanie jablk s hruskami😏 ziju normalny aktivny zivot, chodia spavat ku kamaratom od malicka, sportujeme spolu. Moje stavy pridu z cista jasna, uzkost pri vychove je nieco ine💁♀️
Tady se NEMLUVÍ o VŠECH RODIČÍCH. Ale je prezentováno co se MŮŽE DÍT. Protože z naprosté většiny se to dít bude. Lidé nejsou převážně silní a svépomoci schopní jedinci s takovým uvědoměním, že nic ze mě není problém a chyba dítěte. Lidé projektují své problémy i bez chtěného účelu. Sama to znáte ze života a například protivné prodavačky v supermarketu. Tak nebuďte vztahovačná, to je také problém dnešní doby. Nikdo z nás běžných, obyčejných lidí není natolik výjimečný, aby si mohl dovolit brát věci v médiích osobně.
A pokud cokoliv slyší nebo sleduje, je to na něm jako na dospělém svéprávném člověku, aby věděl co je pro něj možná přínosné a co naopak ne.
Paní ve videu mluví ke skupině lidí, která neumí žít život jako vy. A třeba taky někde toho kostlivce ventilujete, ale neuvědomujete si, že je to zrovna ono.
Mějte se moc hezky a žijte nadále pestrý život 🦋
Vidím každý den jak mladí lidé to mají těžké v této době. Kdybych nenarazil na úžasného terapeuta, který mě otevřel oči a pomohl mi se dívat na věci ze správného úhlu pohledu, tak bych se nadále točil v bůdném kruhu plného trápení a falešné naděje. Ve výsledku z toho vzešlo, že mnoho špatného co ovlivnilo celý můj život bylo zakořeněný právě v dětství, jen jsem to vše vytěsnil a rok co rok přilejval nevědomě olej do ohně. video bylo moc fajn, mám ADHD s pozdravem Petr.
Mladí lidé to mají těžké v každé době (každá doba přináší něco, a většina lidí si vždy myslí, že ta jejich doba je ta nejtěžší...).
Vždy jde především o to, jak je schopen člověk určitým věcem čelit, na kolik je psychicky odolný, jak dobré má či nemá rodinné zázemí apod.
Na to nemá doba tak velký vliv.
Nejdůležitější je ten nejnižší základ...
Myslím, že byly horší doby...
Např. druhá světová válka, kde asi (nejen) mladí lidé neměli na růžích ustláno, museli do pracovních táborů (když ne rovnou narukovat)...
A mnoho a mnoho jiných dob.
Třeba středověk - kdy vám ve 14-16 letech určili, vybrali manžela odpovídajícího společenské vrstvě...a nikdo se neptal na váš názor...
Každý se rodíme do nějakého časoprostoru a kontextu okolností...
Každá doba byla, je a bude něčím těžká...
Po 47 minutě ta paní říká jasně: "Emoce se nám dějí!" Nemanipulujme se svými emocemi. To je základ psychohygieny. S traumatem je to samé, trauma se děje a zcela jistě jednou - dříve nebo později - odezní samo. Pokud to trauma budeme potlačovat, budeme ho tím jenom paradoxně posilovat.
Neodezní. Přesune se do podvědomí a při další podobné zkušenosti se opět vynoří.
Jak píše pak Pešek, emoce se nám dějí. Je dobré se naučit je pouze pozorovat. Když se naučíme např. pozorovat nás vztek, může nás dovést k traumatickým vzpomínkám, které jsou se vztekem spojeny. Pozorováním nějaké emoce nad námi ztrácí moc a může i vylézt na povrch nějaké trauma spojené s danou emocí. Tím, že budeme traumatickou zkušenost pozorovat, tak doopravdy může odeznít. Problém naší lidské mysli je ten, že máme pocit, že s tím musíme nějak manipulovat. Tím už můžeme ( nemusíme ) situaci mnohem více zhoršit.
Základ je střízlivé pozorování. Už pouhým pozorováním situaci analyzujeme a poté můžeme i vybrat nějakou metodu léčby, která může doopravdy pomoci.
Toto by se měl ale učit každý, kdo trpí např. úzkostnými poruchami či depresemi.
Ohledně covidu je to složitější. Pokud se na to budu dívat pouze z úhlu pohledu psychoterapeuta, tak bylo špatně, že děti byly na doma na online výuce, protože se objevilo u dětí a rodičů mnohem více duševních poruch. Pokud se společnost dostane do takové to krize, tak neexistuje žádná správná cesta, aby člověk pomohl všem. Jde o to vybrat cestu nejmenšího zla. Tou bylo izolovat lidi na nějaké období, než se vyzkoumá vakcína nebo nějaký lék, než virus zeslábne. Za mě je menší zlo větší výskyt duševních poruch než větší úmrtí o desítky tisíc lidí na covid.