Dílna čtení 1. ročník

Záznam z dílny čtení nám ukáže, jaká pravidla v ní platí a proč. Uvidíme, jak děti už v 1. ročníku ZŠ mohou číst a sdílet své porozumění a postřehy. Můžeme promýšlet, čím jsou dílny čtení přínosné u tak malých čtenářů pro rozvoj žákova čtenářství. Díky metodě Poslední slovo mám já , kterou učitelka k dílně čtení připojila, uvidíme, jak dětem záleží na tom, aby své čtení zvládly a aby se s ním uplatnily: své porozumění chce každé sdílet s druhými a zažít to, že jeho osobní pochopení textu má mezi všemi dalšími svou cenu.
„Pomáháme školám k úspěchu" je nezávislý projekt Nadace THE KELLNER FAMILY FOUNDATION, který je zaměřený na zvyšování kvality výuky ve veřejných základních školách s důrazem na individuální přístup učitelů k žákům.
Projekt probíhá pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Analýza videa (Ondřej Hausenblas)
0:10-2:48
Učitelka nechává děti vysvětlovat pravidla dílny čtení.
Pravidla omezují žáka, ale zároveň podporují soustředěné a plynulé čtení.
4:06-5:10
Učitelka žádá děti, aby si vzpomněly, jak jim bylo při posledním provádění aktivity, a děti prokazují, že dobře vnímaly, jak na ně výpisky a komentáře k textu působily. Je patrné, že při čtení nejdou jenom po věcném obsahu („jak to dopadne“ atp.), ale že své čtenářství už reflektují („co se mnou četba dělá“).
6:45-7:50
Učitelka modeluje, jak si sama vypisuje větu, která ji z textu zaujala, a zdůrazňuje, že ji přesně opisuje a že používá psací písmo.
14:15-15:16
Žáci si v různých polohách (vleže na břiše aj.) pološeptem předčítají svou knížku. Neslabikují, čtou celá slova a věty.
15:16
Žák si už vypisuje zvolenou větu. Je možné, že to dělá příliš brzo? Snad ho zaujala hned první přečtená věta? Mladší žáci nedokážou zatím vybírat výpisek s ohledem na celek přečteného úseku. Pokud by už uměli víc psát, bylo by pro ně příhodnější si psát podvojný deník - vypisovat každé místo, které je postupem četby zaujme. Ale jejich psací dovednost je zatím velmi krátká. Vidíme, jak dlouho zápolí s tužkou a sešitem. Mechanismus opisování věty je pro ně také velká akce, podobně, jako je pro jiného obtížné určit to, co je v textu pro něj důležité.
25:42
Kuba hlásí, že toho přečetl víc než předtím, učitelka mu pomáhá vyslovit i jeho pocit - radost, a ptá se (26:16), čím to bylo: Kuba vysvětluje, že se začetl a začalo se mu to líbit. Je důležité, že se učitelka ptá na čtenářskou odezvu dětí a ony se učí vyslovit své pocity ze samotného procesu čtení, nejen fyzickou pohodu, nebo třeba jen pocity z událostí či postav v příběhu. Alespoň někteří si uvědomují i prameny svých pocitů a podobně jako Kuba pojmenují velice důležitou součást čtenářské gramotnosti: umění začíst se.
31:24
Klárka předčítá svou větu o dárku k narozeninám a sama vyvolává (31:58) Bruna a další děti, aby vysvětlili, co asi cítila za svou větou. Dětská vysvětlení jsou vcelku přímočará - např. radost z dárku, děti bez rozpaků opakují i to, co už bylo řečeno. Tím, že opakují, co už zaznělo, vyslovují i to, že jejich odhad Klářina pocitu z věty je také takový.
33:44-34:35
Klára předčítá doslova, co si zapsala - o tom, jak je hezké si vzpomenout, kdo má narozeniny.
37:20 až do konce nahrávky
Učitelka dětem ohlašuje, že další výpisek už na řadu nepřijde, protože potřebují přestávku, a děti hlasitě protestují - každé by chtělo být v čtenářském křesle a dávat druhým možnost odhadovat pocit z vypsané věty.
Takové zvýznamnění žákova čtenářského pocitu pomocí metody Poslední slovo mám já je velice přínosné: pro dítě je se čtením i s výběrem věty k sdílení spjata značná námaha a také námaha s jejím zapsáním i se zapsáním svého pocitu z ní. Pro dítě je velkou odměnou a radostí nebo hrdostí, že může učinit svůj výběr věty z textu předmětem pozornosti a samo být centrem pozornosti celé třídy, nebo že může rozdávat slovo spolužákům, a hřeje ho možná i vědomí, že skutečný pocit z věty vysloví samo na samém konci a nikdo mu ho „nevezme“ dalšími řečmi - ani paní učitelka.
To, že prezentující žák má děkovat každému ze spolužáků za jeho názor, je také přínosné - i když se odhady spolužáků mohou mýlit, jsou výrazem jejich snahy vžít se do spolužáka v čtenářském křesle. A vědět, že tutéž větu mohou druzí ocenit buď stejně jako já, nebo jinak než já, každý ze svých důvodů, je také důležitý prvek čtenářství.