Církevní kalendář 8.12. - Immaculata (Religious calendar)

Immaculata,
Panny Marie Počaté bez poskvrny prvotního hříchu
Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie je dogmatem katolické církve, které praví, že Panna Maria byla jakožto jediný člověk přivedena na svět bez prvotního hříchu. Tento názor však odmítají jak pravoslavné, tak reformované církve, neboť o neposkvrněném početí Panny Marie se bible nikde nezmiňuje.
Jako dogma byla tato idea vyhlášena „ex cathedra" papežem Piem IX. dne 8. prosince 1854 bulou Ineffabilis Deus:
Učení, že nejblahoslavenější Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí ojedinělou výsadou milosti všemohoucího Boha se zřetelem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského pokolení, uchráněna neporušenou od všeliké poskvrny prvotní viny, je od Boha zjeveno, a proto mu všichni věřící musí pevně a stále věřit.
Otec Peyramal jí řekl: „Zeptej se jí, jak se jmenuje." Bernadetta se tedy Paní zeptala a popisuje. „Přijala na sebe vážné vzezření a jakoby se sama pokořovala, sepjala ruce a povznesla je do výše prsou, pohlédla k nebi, pak ruce zvolna rozevřela, sklonila se ke mně a řekla mi zvučným, procítěným hlasem: ‚Jsem Neposkvrněné Početí.'"
Hned jak spatřila otce Peyramala, ani nepozdravila a s rozjásanou tváří volala: "Jsem Neposkvrněné Početí!"
"Co to povídáš, ty malý hrdopýšku?!?"
"To mi doslova řekla Paní."
"Tvá paní nemůže mít takové jméno! Ty mě šidíš! Víš, co to znamená -- neposkvrněné Početí?"
"To nevím. Právě proto jsem si ta slova celou cestu až sem opakovala, abych je nezapomněla."
Bůh zabránil, aby Maria postrádala posvěcující milost, kterou člověk ztrácí hříchem.
Papež Pius XII. ve své encyklice Mystici corporis z roku 1943 výslovně píše, že Maria byla svobodná od jakéhokoli osobního nebo dědičného hříchu. Z toho důvodu katolíci také označují Ježíšovu matku Marii za „plnou milosti" či „milostiplnou" (srov. Lk 1, 28).
Svátek početí Panny Marie začínají křesťané slavit na Východě mezi 6. a 8. století, na Západě pak zřejmě v Anglii od 9. století. Nauku o Mariině svatém či neposkvrněném početí poprvé formuloval Eadmer, životopisec známějšího arcibiskupa Anselma z Canterbury (1033--1109).
Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není (Pís 4, 7).
U Tomáše Akvinského nalezneme místa, kde nauku obhajuje (in I sent. c. 44, q. 1 ad 3), avšak na jiných místech k ní vznáší výhrady (S.Th. III, c. 27, q. 2 ad 2). V této teologické disputaci obhajovali Mariino neposkvrněné početí oxfordští františkáni William z Ware a bl. Jan Duns Scotus.
Veřejné mínění se stavělo za tuto nauku a na konci 15. století se vyučovala na mnoha teologických fakultách. Svátek, při němž si katolická církev připomíná tuto událost dějin spásy, byl zaveden Sixtem IV. již v roce 1476. Sixtus IV. ani později Tridentský koncil ovšem nedefinovali tuto nauku jako dogma a nechali katolíkům svobodu v této věci věřit, či nevěřit.
Anděl Gabriel říká Marii:
Buď zdráva, milostiplná, Pán s tebou (Lk 1, 28).