Symbióza Centrum Černý Most 21.7.2022

Zvu Vás na umělecko dokumentární výstavu černobílých fotografií života s asistencí.
Přijďte se podívat jak se dá žít v sedě.
Vše není jen černobílé, i lidé na invalidním vozíku mohou být užiteční a společnosti prospěšní.
Vykonávat práci asistenta, není jen pruda a sebeobětování,
ale někdy i velká sranda, výzva a přínos pro obě strany.
Otevřete své oči a srdce.
Přijďte a prožijte s námi a našimi asistenty těžkosti i radosti.
Pokud budete mít chuť, můžete přispět na benefiční sbírku
pro lidi jenž se bez pomoci druhých neobejdou.
Přijďte se podívat, jak vypadá
SYMBIÓZA.
Jako poděkování všem dosavadním přispěvatelům.
FOTÍM, TUDÍŽ JSEM.
Za poslední dva roky se mi fotografování a zpracování dat digitální fotografie stalo osudem, posedlostí a údělem zároveň. Je to totiž jedna z mála věcí, kterou mohu vykonávat celkem samostatně.
Jmenuji se Milan Roubal. Do svých 36. let jsem žil relativně normálním životem.
Měl jsem tedy vždy docela akční a dobrodružnou povahu, vždy mne zajímaly nové věci a výzvy.
Byl jsem živnostníkem mající malou firmu na rekonstrukce bytů a truhlářské práce. Pokud jste dělali někdy rukama, tak dobře víte, že tato práce může být hodně dobrodružná.
Společenské události, tanec, motorky, cestování, lezení po skalách a kolo, hlavně to kolo, bylo mojí druhou životní náplní, když jsem nepracoval.
Náplní, jenž nakonec vyplnila a zcela změnila můj osud.
Jednoho dne před pěti lety, na jednom Bike tripu (cyklovýletu) na úplně nevinné cestě, jsem přelétl řídítka a blbě dopadl na hlavu.
Šestý a sedmý obratel praskly. Diagnóza, 90% ochrnutí celého těla.
Jak jistě chápete, tak muselo dojít k fatální změně mého životního stylu.
Z celkové nezávislosti na systému a téměř na nikom, k naprosté závislosti na systému a celkem na všech, jímž na mě nějak záleželo.
První rok mého nového života, jsem strávil po nemocnicích rehabilitačních ústavech a myslí, tak trochu mimo své tělo.
Druhý rok jsem se už začal malinko osamostatňovat a rozhlížet kolem sebe. Našel jsem si přítelkyni, zrušil opatrovnictví, jenž mi poskytovala maminka a začal se opět starat sám o sebe.
Fotografování.
K focení jsem měl vztah již od 20 let, kdy jsem našel starý fotoaparát Zorki po mém nevlastním otci, na nějž jsem nafotil své první akty. Tenkrát se fotilo ještě na film a vůbec to mělo daleko více složitostí než dnes.
Nicméně jsem si fotografování zamiloval a do doby než se digitální fotografie začala objevovat též na mobilních telefonech, jsem vystřídal mnoho analogových fotoaparátů.
S příchodem fotomobilů jsem těžší aparáty odložil a fotil klasicky jen na mobil.
Vznikl z toho docela zajímavý osmiletý záznam mého života, fotil jsem práci, jídlo, které jsem tak rád vařil a hlavně své přítelkyně, ale s profesionalitou to nemělo nic společného.
K pravému fotografování mě přivedla až má nynější přítelkyně zhruba před třemi lety, tedy již v mé nové životní éře.
Seznámila mne s fotografkou Klárou Chlumeckou, která mě správně vysvětlila základy fotografování s digitálním fotoaparátem a též postproces, tedy editaci (úpravu) fotografie jako takové.
Absolvoval jsem pár kurzů pro začátečníky. Poté jsem se začal věnovat konkrétním fotografi v ateliéru, filmové svícení, pózování modelek, fotografický dokument.
Učím se jen od těch nejlepších, jako jsou, Stanislav Petera, Adolf Zika, Oleg Homola, Kate Woodman, Joel Grimes a další skvělí umělci dneška.
Poslední rok se, ale nejvíce věnuji benefiční, dokumentární fotografické výstavě s názvem Symbióza, na kterou Vás všechny vřele zvu.
Tématem této výstavy je, život na vozíku v rámci asistenčních služeb a asistence jako takové.
Asistent je člověk, který vám ráno pomůže z postele, přes den vám pomáhá se vším, co potřebujete a večer vás též do postele uloží. Je to někdo na kom jste naprosto závislý a též někdo, s kým je potřeba vycházet.
Cílem výstavy je, toto téma přiblížit lidem a též pokud možno vybrat finanční prostředky na honorování asistentů pro lidi, jenž jsou na této službě závislý, ale často nemají vlastní prostředky na její hrazení.
O tomto a mnohém jiném, je tato výstava, která Vás jisto jistě zasáhne a možná změní váš pohled na svět.
Záštitu nad výstavou převzal hejtman Libereckého kraje Martin Půta.
Kurátorem výstavy je Petr Skokan.
Benefiční sbírku zaštítí Nadace Charty 77, veřejná sbírka Konto Bariery,
číslo účtu: 17111444/5500 variabilní symbol 171717
Výtěžek sbírky bude určen pro zdravotně znevýhodněné klienty Konta Bariery na úhradu potřebných asistenčních služeb.
Realizace celého projektu je dost nákladná.
Můžete mě podpořit na výše zmíněném účtu.
Všem dárcům děkujeme.
Akce se bude konat ve výstavní síni vestibulu Krajského úřadu Libereckého kraje,
U Jezu 642/2a Liberec.
Od 2. 8. do 31. 8. 2021.
Srdečně Vás zve Milan Roubal
Mail: [e-mail], tel.: [phone]
Podrobnosti k této výstavě a ukázky z toho co tvořím naleznete na mém webu:
milanroubal.webnode.cz/l/foto...

Do poznámky prosím uveďte heslo výstava.
Milan Roubal