Odpuštění a smíření- Vojtěch Kodet
Vložit
- čas přidán 15. 12. 2018
- Boží milosrdenství je nám nabízeno naprosto zdarma - ale může je přijmout jenom ten, kdo sám toto milosrdenství prokazuje. A to je pro nás někdy velmi obtížné. Jsme denně zraňováni chováním lidí kolem nás, tím, čím nám druzí ubližují. Teoreticky víme, že máme odpouštět, ale v praxi je to pro nás velký problém. Ale na prvním místě je to vždycky Bůh, který nepočítá naše provinění, který beze zbytku odpouští - a právě jen zkušenost odpuštění z Jeho strany je pro nás zdrojem schopnosti odpouštět druhým. Když vy odpustíte, Bůh odpustí! My jsme správci těch dluhů, kteří mají v rukou lidé vůči nám a vůči Bohu. Pán domu nepoctivého správce pochválil za to, že smazal dluhy těch lidí, a k tomu jsme povoláni!
My si často myslíme, že odpuštěním schvalujeme to, co ten člověk udělal. Ale je to přesně naopak. Právě odpuštěním dáváme najevo, že se stalo veliké zlo, které prostě jinak než odpuštěním nelze odstranit.
www.vojtechkodet.cz
❤🙏🙏🙏❤️❤️❤️❤️
Otče odpusť môjmu synovi jeho nenávisť voči mne a súčasne prosím o odpustenie aj mne zmiluj sa nad nami hriešnikmi. Vďaka Ti Pane. Amen🙏🙏🙏♥️♥️♥️
Tak verejne? 😀
Nemám slov, Veľká vďaka ❤️
Vdaka za povzbudzujuce slova !
Děkuji. ✨💗🌟
To je velmi nadějné.
Krásné, a velice pokořující..
Krásně mi je u srdce a hřejivė na duši. Díky otče
Ta kytka žije,miluje a mluví jednou překrásnou řečí.🌹❤🌹
Dekuju moc...buh zehjen
Krasne, moudre a pravdive.
💖✌️
Amen 🙏❤️😇.
❤️❤️❤️🙏🙏🙏
♥️
😇😇😇VEĽKÁ VĎAKA!
Aleluja
To je zavádějící. Bůh odpouští jen těm kdo o odpuštění prosí. A Ježíš řekl, že pokud je mu to lito, odpustis. Protoze jen to ty dvě strany opět spoji. Nemůžeme odpustit tomu, kdo si není vědom že ublížil a neprosi o odpuštění. A máme příkaz nestykat se s těmi kdo se nechtějí napravit a nekaji se i když za nimi jdeme.
Odpustit můžeš všem i těm co si neuvědomují že ublížíli. Ve svém srdci.
Odpustit musíš všem ve svém srdci. Ale všem nemusíš znovu důvěřovat a se všemi se nemusíš usmiřovat. Neodpuštění můžeš vyznat u zpovědi a pak se ti to může spíš podařit
Přesně tak jsem smýšlel před rokem i já, než mi Pán ukázal evangelium v pravém světle. Bůh odpustil lidem, když poslal svého syna, aby se obětoval za naše hříchy. Bůh nepřišel svět soudit, ale spasit. I když si to nezaslousložíme a o žádné slitování jsme neprosili. Protože prv než jsme milovali Jeho, On miloval nás. To odpuštění přijímáme vírou v toho, kdo se za nás obětoval. My jsme povini odpouštět těm, kdo se proti nám provinili, ikdyž nás neprosí o odpuštění. Nemáme brát soud do svých ruk, protože soud patří Otci. Jestliže bereme soud do svých ruk, nejenom že držíme toho druhého v žaláři, ale i my sami jsme zavřeni do toho žaláře soudu. Ježíš řekl, že kdokoli tě udeří do tváře nastav i druhou, kdo ti bere košili, dej mu i kabát. Milujte své nepřátele a žehnejte jim. To je úplný proti pól toho, co mnozí křesťané chápou pod slovem milost. Zajisté že nemáme hřešit. Jeho soud není v tom, že by Bůh chtěl po lidsku se mstít. Jeho soud je v tom, že lidé jsou odděleni od zdroje lásky, kterou je On sám, proto nemohou ani opravdově milovat a odpouštět. Proto Kristus řekl, že kdo uvěří, bude spasen. Kdo neuvěří, již je odsouzen. Odpuštění se přijímá vírou. Všem je na světě odpuštěno. Když to vírou přijmou, dostanou pravomoc stát se božími dětmi. V čem je ta pravomoc ? V tom, že jsou schopni činit skutky svého Nebezkého Otce. Pokud to však nepřijmou, zůstávají i nadále odděleni od Boha a nejsou schopni nést ovoce Ducha. A to je ten hněv Boží. Když žijeme ve tmě a činíme skutky tmy. Bůh se nehněvá lidsky, to jsou jen naše mylné představy. Tak jako Jeho myšlenky převyšují ty naše a naše cesty jsou daloko od Jeho. Bůh je láska a proto, když křesťan hřeší a neprosí o odpuštění, tak ho nechá jít vlastní cestou, aby na vlastní kůži poznal omyl, kterého se dopustil a vrátil se k němu jako marnotrapný syn. A když se pokoření vracíme zpět po tom, když jsme poznali, že jen u Otce je dobře, opět nás oblíká do čistého roucha a raduje se za nás, neboť ztracený syn byl opět nalezen ! Ztracenou ovečku opět pastýř nalezl. Proto soud nechejme Otci a odpouštějme, aby i nám náš Otec, který je v nebesích odpustil. Ježíš nikde v písmu neřekl, aby jsme neodpouštěli těm, kterým není líto toho, čím se proti nám provinili. To by potom neřekl milujte své nepřátele a modlete se za ně. Milovat, modlit se za nepřátelé a žehnat jim znamená nepočítat viny, to je Kristův soucit vůči nim. My se nemáme stavět do pozice soudce a počítat jim křivdy. Odpustit znamená propustit toho člověka, tedy nechat ho jít ve svém srdci bez toho, aniž jsme vůči němu drželi nějaký dluh. Nemít vůči němu zášť, dívat se očima milosti. Zapomenout na křivdu, kterou nám udělal. Naprosto se vzdát té zášti vůči němu. Nepožadovat spravedlnost, ale milost pro něho. Tohle učil Ježíš ! Co se týká křesťanů, co se nechtějí napravit a nekají se, když za nimi jdeme, to už je jiná kapitola. A neměli bychom to plést dohromady. Jsou to totiž dvě rozdílne věci. A proto by jsme měli naslouchat Bohu, aby jsme písmo nepochopili ve špatném světle.
@@michalmanousek5682 Plný súhlas 👍