HOVORY O DUŠI: „Používat medikaci jako formu trestu je nepřípustné,“ říká psychiatr Marek Páv
Vložit
- čas přidán 16. 01. 2023
- Hostem podcastu je psychiatr, soudní znalec a vysokoškolský pedagog Marek Páv, který vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Atestoval z psychiatrie a sexuologie. Absolvoval čtyřletý akreditovaný výcvik v dynamické komunitně orientované psychoterapii, dále v hypnoterapii a také kurz hodnocení rizika násilného jednání v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Působí jako náměstek pro lékařskou péči a primář Oddělení zvýšené psychiatrické péče v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Spolupracuje s ministerstvy zdravotnictví a spravedlnosti jako konzultant v oblasti ochranné léčby a rozvoje systému péče.
V Psychiatrické nemocnici Bohnice bylo koncem minulého roku otevřeno zcela nové oddělení zvýšené psychiatrické péče, které jsme ještě před rozhovorem navštívili. Fotografie z oddělení najdete na našem facebookovém profilu: / zivotzazdi . Pacienti jsou zde z povahy zdravotního stavu nezřídka hospitalizováni nedobrovolně. A právě tato forma hospitalizace je silně stigmatizovaná a mytizovaná, ačkoliv nejde jen doménu psychiatrie. Pravdou je, že kvalita poskytované zvýšené psychiatrické péče je bohužel i na území hlavního města rozdílná, podobně jako v rámci celé republiky.
S naším hostem se v podcastu věnujeme jak fenoménu oslabené sebekontroly, tak i deeskalaci konfliktních situací, mezi než patří již samotná nedobrovolná hospitalizace. Z rozhovoru vyplývá, že kurty, chvaty či pobyt v izolační místnosti jsou instrumenty, kterých smí být využíváno pouze v přísně indikovaných případech. V žádném případě nesmí nahrazovat „trestání pacientů za nevhodné chování“ nebo nedostatek zdravotnického personálu. Jisté je, že zvýšená psychiatrická péče se stane integrální částí intenzivní medicíny ve chvíli, kdy budeme mít napříč republikou dostatek kvalifikovaného personálu v lůžkových psychiatrických zařízeních. A také tehdy, kdy nás budou ve stavech oslabené sebekontroly vnímat i složky integrovaného záchranného systému především jako lidské bytosti, které potřebují odbornou pomoc.
Partneři podcastu:
VIATRIS
NAKLADATELSTVÍ PORTÁL (nakladatelstvi.portal.cz/nakl...)
KSM PORT (www.umeleckaagentura.sk)
Perfektní rozhovor, hlavně ze strany moderátora!
Milý Marku, narazila jsem na tuto debatu s Tebou náhodou a se zvědavostí a zájmem si ji vyposlechla do konce. Líbilo se mi to, blahopřeji a plně souzním. Vím, že jsi i na počátku své kariéry se dokázal k psychiatrickým pacientům chovat vstřícně, s respektem, snažil se jim porozumět a mít ohledy na jejich potřeby a tuto kulturu se pokoušel nenásilně aplikovat v prostředí svého okolí- ve vztahu ke kolegům, sestrám. Jsem ráda, že tyto pozice stále držíš a dokonce ze svých četných aktuálních postů máš možnost a tedy i povinnost včleňovat tyto principy nastupující generaci lékařů i sester. Pouze se obávám, zda těch pracovních polí není příliš moc, zda neplatí, že méně je více. Kapacita jednoho člověka je vždy omezená. Osobně fandím spíš intenzívní než extenzívní práci. Bude důležité na to oddělení, kde tyto principy jsou příkladně realizovány, vybrat dobré spolupracovníky, včetně středního zdravotnického personálu( tam bývá “ zakopaný pes”), potřebná je kontrola a zpětná vazba.
Praha jistě přináší možnost lepšího výběru uchazečů, než vesnice, ale obecně v posledních desetiletích spíše narůstá ve společnosti agresivita, hrubost, násilnické choutky i u tzv. normálních, ba i vzdělaných lidí, není patrna nějaká kultivovanost projevu, jak by se mohlo po 30 letech demokratického rozvoje kdysi predikovat.
Dovolím si vzpomínku o mimořádném osobním nasazení jednoho lékaře, byť v době “normalizace” komunistické éry a na vesnici. Každé ráno komunita všech pacientů a personálu probíhala dvě hodiny. Bral vážně jakoukoli stížnost i psychotika a stál na straně pacienta proti personálu. Pacient musel být chráněn, tedy ve výhodě, člen týmu se musel chovat profesionálně. Bylo to prozíravé, spravedlivé a ke kultivaci chování sester rychle spělo. Ale vyžadovalo to právě hodně osobní angažovanosti lékaře. Za více než 40 let své práce jsem se ale s podobným přístupem nesetkala. Ten lékař se jmenoval Poněšický.
💌
když si někdo chce ublížit tak by to nemělo být trestné, máme mít plné právo rozhodnout zda tu chceme být nebo ne
Trestné to rozhodně není a z rozhovoru to také neplyne. Jde o akutní stav, vyžadující specializovanou péči, podobně jako další život a zdraví ohrožující stavy.
@@ZIVOTZAZDI Dobrě tak ne trestné ale zakázané. Většina sebevražd není na základě akutního stavu, je to dlouhodobé racionální zhodnocení toho že už tu někdo nechce být.
@@miloslavwolf705 Slova jako "zákaz" nebo "trestnost" nejsou vůbec na místě. Pro lepší orientaci v dané problematice doporučujeme díl Života za zdí o sebevraždě: czcams.com/video/O14777zyoUs/video.html