,,Na hlubokém dně každého smutku je čistá radost.” - Anna Hogenová, filosofka a fenomenoložka
Vložit
- čas přidán 8. 06. 2022
- Musela se vyrovnat s těžkou ztrátou svých blízkých. Přišla o syna i manžela. Přesto filosofka Anna Hogenová říká, že smrt má být pro každého přítelkyní.
,,Když k sobě pustíme tu nevyhnutelnost konečnosti, budeme vědět, že přítomná chvíle už se nebude opakovat. Jsme schopni prožívat přítomnost,” říká pedagožka a fenomenoložka. Proč překonání strachu ze smrti vede k vnitřní svobodě? A proč se nemáme vyhýbat těžkým chvílím, ale naopak je přijímat?
Víc v rozhovoru s Jankou Chudlíkovou ve video podcastu DOLU|NAHORU.
____________________________________________________
WEB: Přednášky, online kurzy a další informace nalezneš na:
➡️ www.jankachudlikova.com/
.
Sleduj mě na sociálních sítích:
CZcams 🎞️
/ jankachudlíková
INSTAGRAM 📷
/ jankachudlikova
LINKEDIN 👔
/ jankachudlikova
FACEBOOK 📘
/ jankachudlikova
❤❤❤ paní profesrka je velkým darem pro nás pro všechny, kteří tolik potrebujeme její slova slyšet. Je to velmi příjemná, moudrá žena.🎉
Krásná duše moudrá slova. Taková síla pro mě děkuji Vám tisíckrát 🙏
aj keď je pani Hogenovej často vyčítane že používa dookola rovnaké frázy mne sa veľmi páči pripomína mi moju starkú ona mohla jednu rozprávku pred spaním opakovať tisíc krát a vždy to bolo super ❤️
Rozhodně neopakuje fráze.Fraze je,když je to vyprázdněné.Iba možná používá opakovaně stejne výrazy a obraty k vyjádření nějakého hlobokeho obsahu,který se nesnadno sděluje.Kdo říká,že to jsou fráze,tak to zřejmě spíš nepochopil,vůbec si nedal tu práci nebo nemá vnitřní potenciál vůbec se naladit na obsah,o němž mluvi- klouže po povrchu
Skvělé.Hluboke.
To je ono 😇
Ďakujem ANIČKA
přítomnost prozářená 💓
💓
Ani já nezadržím svá ústa, promluvím v tísni svého ducha, přemýšlet budu v hořkosti své duše. Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž? Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování, ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš. Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti. Pohrdám tím, nebudu žít navěky; nech mě být, vždyť mé dny jsou marnost. Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš? Navštěvuješ ho každé ráno, neustále jej budeš zkoušet. Jak dlouho ode mne neodvrátíš pohled, nenecháš mě aspoň spolknout slinu? Pokud bych zhřešil, co tím provedu tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě? A co že neodpustíš mé přestoupení a ne odejmeš mou zvrácenost? Vždyť nyní ulehnu do prachu; budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu. (CSP'09 Job 7:11-21)
temporalitu jsem teda nepochopila.