Erich Maria Remarque - Podivný osud Johanna Bartoka (Válečný) (Povídka) (Mluvené slovo CZ)
Vložit
- čas přidán 6. 11. 2021
- Erich Maria Remarque - Podivný osud Johanna Bartoka
Z produkce Mluvka Toulky Mluveným Slovem 2021
čte Jiří "Marša" Maršík, Tým Mluvka
Příjemný poslech!
Udělejte knihou radost sobě, nebo Vašim blízkým a podpořte novou tvorbu Mluvky (Knihy Dobrovský): tinyurl.com/MluvkaKnihyDobrovsky
Zpříjemněte si poslech tou nejlepší kávou nebo kvalitním čajem a podpořte novou tvorbu Mluvky (Oxalis) : tinyurl.com/MluvkaOxalis
Erich Maria Remarque původním jménem Erich Paul Remark se narodil v Německu roku 1898. Byl třetí ze čtyř dětí a mladší z jeho sourozenců bylo pouze jeho sestra Elfrída, která bude v autorově životě hrát důležitou roli.
Literární počátky lze u něj nacházet již v 16 ti letech kde kromě esejí a básní začne psát také svůj první román Domov snů, který dokončí až v roce 1920.
Do cesty se mu postaví první světová válka. Po navršení 18 ti let je Remarque odveden do německé císařské armády a převelen na západní frontu, kde se přímo účastnil zákopových bojů. Měsíc po odvedení je však zraněn střepinou z granátu na noze, ruce a krku. Po jeho evakuaci stráví zbytek války v nemocnici rekonvalescencí a posléze je zbaven armádní povinnosti.
Po návratu do normální života vyzkouší mnoho profesí. Od učitele, knihovníka, novináře editora i automobilového závodníka. Válečné hrůzy a později i smrt jeho milované matky se na něm silně podepíše. Mění si jméno na Erich Maria Remarque. S otcem si nikdy příliš nerozuměl a vyměnil jeho příjmení Paul za matčino Maria. Poslední z jmen Remarque odkazuje na autorovi francouzské kořeny hlavně z dědečkovi strany.
Druhý román Stanice na obzoru vychází po částech ve sportovním magazínu, kde tehdy pracoval.
Opravdový průlom však Remarque udělá až se svým následujícím dílem - Na západní frontě klid, které vychází v roce 1929. Přestože měl zpočátku problém najít vydavatele, dílo se stane skvostem v novodobé literatuře a Remarque se díky ní stane hvězdou světového formátu. Dílo pojednává o krutostech války z pohledu německých vojáků. Popsal zde své zkušenosti a zážitky vojáků, kteří s ním obývali prostor nemocnice, kde se zotavoval v průběhu války. Kniha se stane inspirací dalším a velmi silně otevře téma válečných zločinů a hrůz. Pomůže také téma války vnést na divadla i kina v Německu a v zemích, které proti německé říši bojovaly hlavně v Anglii a Spojených státech amerických.
V době, kdy je Remarque na literárním výsluní roste také síla nacistů v Německu. Styl, jakým Erich popisuje válku nemůže být pro nacisty ničím jiným než přítěží. Remarque je Německé říši představován jako buřič, zrádce morálky, vojenství i Německa. Jeho romány jsou zakázány z prodejů i knihoven a když dojde ke zfilmování Na západní frontě klid (později oceněn Oscarem), zakáže se jeho projekce, až na velmi úzce vybrané skupiny lidí. Remarque emigruje nejprve do Švýcarska a později do USA.
Nacistická mašinérie nelení, ani když už své romány píše na jiném světadílu. Prohlašuje ho za žida a nepravého Němce později ho připraví o německé občanství. Remarque mezitím vydává Cestu zpátky, Tři kamarády a Miluj bližního svého. Stále se drží tématu první světové války popisuje například těžký návrat vojáka zpět do společnosti, čtenářům představuje rozervané Německo a vlivy spojených s poválečným obdobím.
V roce 1943 dojde již v plně nacistickém Německu k zatčení autorovi nejmladší sestry Elfrídy. Elfrída neemigrovala. zůstala ve své rodné zemi se svým manželem a dětmi. V politickém procesu u nechvalně známého ,,Volksgerichtshof“ (Hitlerův zcela mimoústavní lidový soud) byla odsouzena za podkopávání morálky. Údajně prohlásila, že válka je už téměř prohraná. Při rozsudku si vyslechne od předsedy soudního dvora následující: Váš bratr je bohužel mimo náš dosah, vy nám však neutečete. Ještě v tomto roce je popravena. Remarque se to dozvídá až po konci války a věnuje ji jeho román Jiskra života.
Po válce se Remarque vrací zpátky do Švýcarska, kde stráví zbytek jeho života. Napíše další romány, které se nesmazatelně zapíšou do literární historie a jemu zajistí věčnou slávu. Jmenujme například Čas žít, Čas umírat nebo Nebe nezná vyvolených.
I v jeho posledních letech vycházejí nadále autorovi knihy. V nich, nebo v jejich filmových podobách se opakují podobná témata. Vidíme utrpení jednotlivců v nechápající společnosti. Hrůzy, utrpení, bezmocnost a zbytečné lidské oběti, které přináší válka. Erich Maria Remarque umírá na srdeční selhání ve věku 72 let v roce 1970. Na jeho přání byl pohřben ve Švýcarsku, kde trávil poslední léta svého života. V zemi, která mu dala nový domov poté, co ho Německo zavrhlo.
S jeho smrtí svět přišel o mimořádně přesného popisovače své doby, představitele ztracené generace a filantropa, který se vždy trochu držel stranou. - Zábava
Mě se to libilo i tak. Uz jen za odvahu předčítání. Pustila jsem si to pred spaním a hlas je klidný a krásně se mi u toho usíná a druhý den si to pred spaním pustím znova, kde si to pamatuji. A usíná se mi znova krásně. Držím palce a odvahu číst dál.
Děkujeme! Moc to pro nás znamená. Přejeme krásný víkend!
Už jsem slyšela i horší nahrávky. Držte se! 😃
Z příběhu jsem vydržela poslouchat jen 5 minut, a ani fakt, že je E.M.Remarque mým oblíbeným autorem, mě nepřiměl poslouchat dále, neboť mě přednes doslova odrazoval od poslechu. Jak píšete v odpovědích na komentáře, ano, každé začátky jsou těžké. Ovšem na takovou věc, jako je přednes, musí být aspoň špetka cítění celého děje. Tady se mi to jeví, jako když cizinec čte text v češtině a nechápe o čem čte. Důrazy jsou kladeny na slova či části vět, které vůbec nejsou těmi stěžejními. Chce to asi ještě hodně hodně knih přečíst nahlas v soukromí, než se tento přednes stane přednesem v pravém slova smyslu. Děkuji za snahu.
Děkujeme moc za obsáhlý komentář a za konkrétní zpětnou vazbu v nehanlivé formě. Vezmeme si to k srdci. Zkuste si v budoucnu prosím poslechnout i další naše nahrávky, jestli doznáte, že jsme se zlepšili. Za tým Mluvka Vám přeji krásný víkend.
Určite si nájdite na čítanie niekoho iného. Príbeh úplne stratil čaro.
Určitě to bude chtít číst číst číst. Chtělo by to zapracovat na výrazu, aby to nevypadalo, že se Jirka v každé větě na něco ptá. Ale je mu velmi dobře rozumět - nešišlá, nemlaská. Problém vidím spíš, že by si měl vybrat jiný žánr. Ten hlas je tzv. moc hodný takže se nehodí na takovéhle příběhy. Myslím, že by se hodil na takové povídání, jako svého času dělal pan Nepil. Příběhy, které dávají pohodu a jsou takovým pohlazením po duši. Takové tady chybí. Třeba povídání o anglickém sluhovi Woodehouseovi nebo příběhy od spisovatele K. Poláčka apod. Dramatické příběhy mu nesedí, bohužel jsou v jeho podání těžko uvěřitelné. Tak zkuste změnit v Jirkově případě téma,žánr. Přeji Vám i nám hodně dobrého mluveného slova. Děkuji a čaaauky.
Děkujeme za konkrétní zpětnou vazbu i za komentář! Mluvka
Dojemný příběh ale velice špatně načteno
Dobrý den Jiří! Děkujeme za komentář a jsme rádi, že se příběh líbil. K tomu načtení, budu zde velice otevřený. Pro Jirku je to něco nového. Přestože ho četba a práce s příběhem velmi baví, bude to tu mít vždy těžké. Bude stále totiž porovnáván s profesionály, jakých je tu na kanále naprostá většina. S lidmi, pro které se stalo mluvené slovo jejich posláním. Jirka se již dokázal znatelně ve velmi krátkém čase zlepšit. Jeho první nahrávky se s těmi, co jsme uveřejnili opravdu nedají porovnat. Přesto stále víme, že je co zlepšovat. Ovšem je to běh na dlouhou trať. Budeme velice rádi za konkrétní zpětnou vazbu, co zlepšit a na co se více při čtení nebo i při výběru děl zaměřit. Jirka sám komentáře čte. Opravdu ho zajímá názor našich posluchačů. Jste to totiž právě vy, pro které chceme mluvené slovo tvořit. Budeme Vám vděční, když dáte šanci i dalším našim nahrávkám. Ostatně jen vy nás dokážete motivovat zlepšovat se i nadále. Vaše Mluvka.
citanie a hlas pre rozpravku o Psikovi a Macicke