1Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův.
2Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!
3V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.
4Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.
5Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
6Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
7Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
8Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.
9Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,
10neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.
11Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.
12Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem.
13O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.
14Ale má modlitba spěje , Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,
15vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.
16Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!
17Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,
18neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,
19buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!
20Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.
21Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo .
22Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.
23Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.
24Dej , ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.
25Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.
26Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.
27Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.
28Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.
29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.
30Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.
31Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.
32Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.
33Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli , okřejete v srdci.
34Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.
35Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,
36neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví.
37Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.