Teplické skalní město naleznete v severovýchodních Čechách v tzv. Broumovském výběžku u městečka Teplice nad Metují. Spolu se sousedním Adršpašským skalním městem patří do Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály. Ta je zároveň součástí rozsáhlého území a jednoho z největších ostrovů skalní divočiny v srdci Evropy, které je dnes na našem území chráněno jako CHKO Broumovsko.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při prohlídce skal na turistickém okruhu budete procházet i velmi úzkou soutěskou v Anenském údolí zvanou Sibiř. Tato místní nejhlubší skalní rokle je cca 600 m dlouhá, ale široká je místy jen 2 m. Protéká jí malý Skalský potok, který pramení pod bývalou obcí Záboř a pod Ozvěnou ve Vlčí rokli se stéká se Skalním potokem a následně vtéká do Metuje. Jde o unikátní lokalitu, kde se díky specifickým klimatickým podmínkám (průměrná celoroční teplota je zde kolem 6 - 8 °C) může vyskytovat sníh až do letních měsíců. Jde o tzv. inverzní stanoviště, jejichž klimatické podmínky se blíží horským polohám, zatímco výše položené vrcholky skal jsou mnohem teplejší a sušší.
A právě díky drsnému a náročnému klimatu nabízí tato soutěska hned několik vegetačních stupňů rostlin. K vidění jsou tu jak suchomilné vřesy a brusinky, horské kapradiny a borůvky, tak i chladnomilné rostliny, které mají díky dlouho se držícímu ledu a sněhu zkrácené vegetační období, např. violka dvoukvětá s jasně žlutými květy, stínomilná příbuzná podbělu podbělice alpská, fialově kvetoucí mléčivec alpský, světle zelená kapradina papratka horská, kapraď podobná a roztroušeně zde roste plavuň pučivá či vranec jedlový.
Geomorfologická rozmanitost terénu nabízí ve skalách bohatou škálu stanovišť od slunných a suchých na svazích a plošinách až po chladné a vlhké rokle i temné jeskynní prostředí. Tato pestrost se odráží v bohatosti zdejší fauny. Žije zde kolem 160 druhů obratlovců a dále bezpočet druhů hmyzu a ostatních bezobratlých živočichů. Za zmínku stojí jeskynní pavouk plachetnatka pískovcová. Inverzní skalní rokle obývají chladnomilné druhy brouků jako např. střevlíček Pterostichus rhaeticus, kovařík Sericus subaeneus a mandelinka. Na vrcholcích skal se vyvíjejí larvy vzácného tesaříka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při cestě od vstupu do Teplických skal ve Střmenském Podhradí na okruh Teplickým skalním městem ve Skalském údolí narazíte kousek za Ozvěnou na dlouhé železné schodiště vedoucí na skálu vysoko nad údolím, na které před staletími stával hrad Střmen (někdy také označován jako Střemen).
Z hradu se ovšem do dnešních dnů nedochovalo téměř nic. Ani o samotné historii hradu mnoho pramenů není. Stál snad již od 13. století a patrně spolu s nedalekým Adršpachem zajišťoval strážní funkci ještě za Karla VI. Vypleněn byl již za husitských válek a definitivně vzal za své ke konci 16. století, kdy se nejprve stal útočištěm loupeživých rytířů a poté byl zcela zničen slezskými vojsky. Hrad byl patrně celý ze dřeva, neboť nepřístupná skála dokonale nahrazovala hradby i hlavní věž.
Dnes slouží nejvyšší skála, která bývala hlavní hradní věží jako oblíbená vyhlídka. Jde o jedno z mála míst, odkud lze Teplické skály pozorovat shora z výšky 600 m n. m. Současně lze odtud spatřit Javoří hory s nejvyšší horou jejich české části - Ruprechtickým Špičákem (881 m).