Je interrupcia správna, alebo nie? Je to veľká otázka, ktorá sa stráca v spoločenskej diskusii. Tá sa väčšinou zameriava na zákonnosť. Ale skutočnosť je, že to či je to správne alebo nesprávne, je najdôležitejšia otázka o potratoch.
Prepis:
Pojďme si promluvit o jednom z nejožehavějších témat - o potratu - ale bez emocí. Ponechme stranou otázku, která přehluší jakoukoli debatu na dané téma - neřešme, zdali má být potrat legální nebo ne. Jediné, oč tu jde, je mravnost: Je ukončení života lidského plodu morální? Začněme touto otázkou: Má lidský plod nějakou hodnotu a práva?
Je vědecky prokázáno, že lidský plod je lidský život. Ti, kteří argumentují, že lidský plod nemá práva, tím říkají, že plod není člověk. Ale i kdybyste tomu věřili, neznamená to, že plod nemá žádnou neodmyslitelnou hodnotu nebo práva. Je spoustu živých bytostí jiných než člověk, kteří mají hodnotu i práva, například psi a jiná zvířata. A to je první morální argument: Živá bytost nemusí být člověk, aby měla nezcizitelnou hodnotu a práva.
Tváří v tvář tomuto argumentu lidé zpravidla změní téma a začnou hovořit o právech matky,
že totiž matka má právo ukončit život svého plodu za všech okolností, z jakéhokoli důvodu a kdykoli během těhotenství. Je toto morální? Pouze tehdy, věříme-li, že lidský plod nemá žádnou nezcizitelnou hodnotu. Ale ve většině případů téměř všichni věří tomu, že lidský plod má od podstaty nezměrnou hodnotu a téměř absolutní právo na život. Kdy? Když těhotná žena chce dítě porodit. Pak společnost (a její zákony) přisuzuje plodu takovou hodnotu, že pokud by někdo plod zabil, byl by souzen za vraždu. Pouze pokud těhotná žena nechce dítě porodit, mnoho lidí považuje plod za bezcenný. Dává tohle smysl?
Nezdá se. Plod přece hodnotu buď má, nebo nemá. A to je druhý morální argument. Na jakých morálních základech stojí, že sama matka rozhoduje o hodnotě plodu? S novorozencem takhle přece nejednáme. Tady právě společnost, nikoli matka nebo otec, určuje, zdali má novorozenec hodnotu a právo žít.
Otázka tedy zní: proč by to mělo být jiné před narozením lidské bytosti? Proč by jediná osoba, matka, měla rozhodovat, má-li tato bytost právo na život? Lidé odpovídají, že žena má právo "rozhodovat o svém těle". To je jistě pravda. Problém ale je, že plod není "její tělo", je uvnitř jejího těla. Je to samostatné tělo. A to je třetí morální argument. Nikdo se těhotné matky neptá "Jak se daří vašemu tělu?", když je řeč o plodu. Ptají se: "Jak se daří miminku?" Čtvrtý morální argument: Zřejmě všichni se shodnou, že ve chvíli, kdy dítě vyjde z dělohy, zabití dítěte je vraždou. Ale úmyslné zabití o pár měsíců dříve není považováno za morálně pochybnější než vytržení zubu. Jaký smysl to dává? A nakonec pátý morální argument: což neexistují případy, kdy prostě každý - i ti, kteří podporují matčinu volbu - musí uznat, že potrat by nebyl morální? Bylo by například morální potratit plod ženského pohlaví jen proto, že matka by chtěla raději chlapce - jako se to již milionkrát stalo a děje v Číně i jinde? Anebo jiný příklad: dejme tomu, že by se dalo vědecky určit, jaká bude sexuální orientace dítěte v děloze. Bylo by morální zabít homosexuální dítě proto, že jeho matka si ho nepřeje? Lidé mohou nabídnout praktické důvody, proč nezakázat všechny potraty. Mohou polemizovat o tom, od kdy začíná být člověk člověkem, a o morálnosti potratů po znásilnění či incestu. Ale ohledně naprosté většiny potratů - kdy zdravé ženy tratí zdravý plod - mějme jasno. Většina potratů prostě morální není. Dobrá společnost ustojí lidi činící nemorální věci. Co neustojí, je, bude-li nazývat nemorální věci morálními. Jsem Dennis Prager.